„Vizáž hlavní představitelky, její osudy a styl vystupování jsou zcela vymyšlené a podoba s jakoukoli žijící osobou je čistě náhodná.“

Podobné dovětky občas vídáme ve filmech – a podobný by měl být uváděn i na plakátech k divadelní hře Koule. Komedie, která proslavila Pavlu Tomicovou a kterou dnes díky agentuře KulturTOP Ivany Řídké mohli zhlédnout třebíčští diváci, si o tuto větu totiž přímo říká.

Řekněme to takhle – kdysi dávno za Československo v jistém sportu závodila nejmenovaná dáma, o níž panovaly dohady, že s vědomím strany, vlády a lékařů brala steroidy a další bobule, čímž dosahovala značných úspěchů. Tato dáma po ukončení sportovní kariéry například zasedala v Radě ČT či podnikala. Nu, a královéhradecké Klicperovo divadlo uvádí hru o koulařce Mileně, jejíž životní příběh byl v těchto bodech zhruba stejný. Nutno ještě poznamenat, že Pavla Tomicová jako by oné nejmenované dámě z oka vypadla. Což jednak zaručuje úspěch u diváků, kteří se baví od začátku až do konce, jednak to znamená hodně rozzlobené ohlasy u těch, kteří by se snad v tomto (samozřejmě, že fiktivním) příběhu mohli nalézt.

Komediální talent Pavly Tomicové je naprosto nesporný, její hřmotná postava i hlas zaručuje, že diváci v první řadě občas reflexivně zajíždějí pod sedadla. Což není vůbec jednoduché, protože herci si je tam najdou i tak. A to doslova, protože tato hra se odehrává nejen na jevišti, ale i v hledišti, kde jsou herci vmíseni mezi diváky, případně divákům během představení obsazují jejich sedadla, což pak vyvolává nemalé veselí u těch, které toto nedobrovolné herecké angažmá nepostihlo. Jiní diváci jsou hercům nuceni hlídat tu vrhačskou kouli, tu starý telefon – prostě dříme-li ve vás herecký talent a chcete-li být doslova a do písmene vtaženi do děje, kupte si lístky na Kouli, pokud možno do první řady. Vy, kteří herecký talent nemáte, se nemusíte bát. Pavla Tomicová a její kolegové jej ve vás objeví tak jako tak.

Koule je vlastně jakousi zpovědí bývalé sportovkyně. A zpověď nebývá vždy veselá, spíše naopak. Je tomu tak i v tomto případě. Také zde se najdou smutné momenty, které diváka nutí zamyslet, zda to tehdejším sportovcům tehdy vůbec stálo za to. Právě tuto otázku klade Mileně její kamarádka Radmila, někdejší výborná běžkyně, která sice dodnes drží světový rekord na 800 metrů, ale stejně jako Milena nemá děti (podobnost s kteroukoli naší běžkyní je opět čistě náhodná). Jakkoli se divák do té doby bavil, najednou ho zamrazí. Byly skvělé, výborné, a jak říká Milena, bojovaly za všecky lidi v té naší zemičce – ale opravdu jim stálo za to, zhuntovat si tělo takovým způsobem?

Radmila, kterou hraje Zora Valchařová Poulová, je vedlejší postava, které však mají na děj podstatný vliv. Většina z vedlejších herců totiž zvládá více rolí (Zora Valchařová Poulová kromě Radmily také slovenskou rozhlasovou reportérku Lubicu). V tomto směru je nutné vyzdvihnout zvláště Natálii Holíkovou, Jiřího Zapletala a Jiřího Panznera, kteří na jevišti procházejí hned čtyřmi úlohami a k tomu si občas střihnou i roličku falešného diváka v hledišti. Zapomenout nesmíme ani na Kamilu Sedlárovou, která nejdříve hraje asistentku a poté moderátorku Sáru Tlachecí (podobnost s jakoukoli žijící osobou je opět čistě náhodná), a Zdeňka Petráka, jenž si střihl postavu prostomyslného vzpěrače Vozenby.

Ti všichni skvěle sekundují Pavle Tomicové a ti všichni dnes skvěle pobavili třebíčské diváky. Mimo jiné i hláškami o Podklášteří a Pocoucovu. Skvělá práce, dámy a pánové, a skvělá práce, Ivanko Řídká :-)

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-