Bedřich Kružík, mechanik 311. a radaroperátor 68. peruti

*14. 2. 1909 Pitín

+  3. 9. 1971 Třebíč

„Vyhledávání a stíhání nepřátelských letadel v noci se ve Velké Británii jevilo velkým problémem od samého počátku II. světové války. Příznivý obrat ve prospěch stíhacího letectva RAF nastal tehdy, kdy stíhací, hlavně dvoumotorové letouny, dostaly palubní radar a dobře vycvičeného radaroperátora.“ (F. Fajtl)

A právě takovým byl Bedřich Kružík. Narodil se 14. února 1909 v Pitíně (po otci příslušný do Třebíče) jako prostřední ze tří dětí. Bedřich se po ukončení základní školy vyučil holičem a kadeřníkem. V této profesi pracoval v Třebíči až do září 1930. Vojenskou základní službu vykonával u leteckého pluku v Olomouci. Od dubna 1932 až do května 1937 pracoval jako holič v Hranicích u firmy Riesch. Poté ihned nastoupil k firmě Baťa ve Zlíně. Díky svým schopnostem byl vybrán do odborné a jazykové přípravy s tím, že bude vyslán s dalšími pracovníky firmy do Baťových závodů v Indii, a to do Batanagaru a Kalkaty. Avšak přišel rok 1938 a s ním bezprostřední ohrožení republiky hitlerovským fašismem, a proto místo odjezdu do ciziny byl 21. května 1938 povolán na mimořádné vojenské cvičení. Po dobu branné pohotovosti státu vykonával službu na polním letišti olomouckého leteckého pluku u Opavy, a to až do 21. července 1938.

Po návratu do civilu, 2. srpna 1938, odejel Bedřich Kružík jako pedikér-prodavač firmy Baťa-Zlín do Indie. Zde se také dozvěděl o okupaci své vlasti hitlerovskými vojsky. Kolonie českých pracovníků v Indii byla pobouřena. Bedřich Kružík se svým přítelem Josefem Pospíšilem napsali již 28. dubna 1939 na adresu prezidenta dr. Beneše do Chicaga, že se hlásí do čs. vojska v zahraničí, aby mohli bojovat za osvobození vlasti. Dne 15. 11. 1939 podepsal Bedřich Kružík v Batanagaru, že se dobrovolně a bez výhrad dává k dispozici česko-slovenskému zahraničnímu ústředí a souhlasí se zařazením do česko-slovenského vojska. „Cítil jsem povinnost jako Čech jít bránit svou vlast proti fašistickým okupantům.“ Dokonce i britský list „Statesman“ oznámil, že dva mladí českoslovenští muži, Bedřich Kružík a Josef Pospíšil, odjeli jako první z Indie do československého vojska, aby bojovali proti okupantům své vlasti. Z Indie odjel Bedřich Kružík do Londýna, odtud do Francie, kde byl 13. 5. 1940 prezentován u náhradního tělesa v Agde a vtělen k letecké skupině, zařazen na funkci letec-střelec.

Po francouzské kapitulaci se evakuační lodí „Karanan“ znovu vrátil do Anglie. Opět se přihlásil k letectvu a 29. července byl přemístěn k formující se 311. čs. bombardovací peruti na základnu Honington a zařazen jako mechanik-motorář. A nebyla to vůbec snadná služba.

Mechanici pracovali za každého počasí pod širým nebem. Na stavu letounu závisel život celé osádky. Bombardovací letouny se často vracely poškozené, mechanici je museli ihned opravit, aby mohly opět vzlétnout. V době od 12. 9. 1942 se školil v navigátorské škole, zdokonaloval se ve škole pro pozorovatele a radio operátory.

Dne 7. února 1944 po absolvování kurzu u 51. OTU byl seržant Bedřich Kružík s poručíkem Václavem Horákem zařazen do velmi úspěšné československé samostatné letky (letka B) britské 68. squadrony nočního stíhacího letectva jako Radio Operator. 68. peruť byla v době působení Bedřicha Kružíka vyzbrojena letadly Beaufighter Mk VIF vybavenými radarovými přístroji AI Mk VIII. K přezbrojení na britské stroje Mosquito verze NF. Mk XVII a NF. Mk XIX došlo v červenci 1944. Tato verze měla na palubě výkonný radiolokátor. Letoun obsluhoval pilot a operátor zmíněného radiolokátoru. Ten naváděl pilota na nepřátelský letoun, který pak pilot sestřelil. Na novém působišti jednotky letišti Castle Camp se stala hlavní náplní perutě podpora invaze a likvidace bezpilotních střel V-1.

S československou letkou 68. squadrony se Bedřich Kružík zúčastňoval operačních letů až do 20. dubna 1945. Dne 21. 4. 1945 byla 68. peruť oficiálně rozpuštěna, 23. 5. 1945 dostaly všechny čs. osádky dovolenou a 2. 5. 1945 se měly hlásit v československém leteckém depu v Cosfordu.

Po návratu do vlasti sloužil Bedřich Kružík v československém letectvu v hodnosti poručíka ve funkci navigátora. Dne 16. června 1949 byl ale propuštěn, následně sledován, zatčen 13. 2. 1953 a 25. září odsouzen na 10 roků odnětí svobody. Byla mu odňata hodnost poručíka. Jako vězeň pracoval v uranových dolech v Jáchymově.

Vykonstruovaný soudní proces a mimořádně těžká práce v podzemí podlomily morálně i fyzicky jeho zdraví. Po amnestii prezidenta republiky v roce 1960 našel zaměstnání jako frézař v tehdejších Západomoravských strojírnách v Třebíči. Zemřel na selhání srdeční činnosti dne 3. září 1971.

Poválečné období, jak je prožíval Bedřich Kružík, je příkladem osudu mnoha statečných letců bojujících v RAF.

Za účast v zahraničním odboji byla Bedřichu Kružíkovi udělena tato vyznamenání: třikrát Čs. válečný kříž 1939, dvakrát Čs. medaile za chrabrost, dvakrát Čs. vojenská medaile za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medaile 1938-1945, z britských The France and Germany Star, The George VI. R.I. Star 1939-1945, The Defence Medal 1939-1945, Atlantic Star, The Medal of India – G.VI.BR. Omnia Rex et Indiae Imp. 1939-1945 a francouzský Croix de Guerre, Pamětní odznak pěšího pluku 30 Aloise Jiráska 24. 10. 1948.

Po rehabilitaci byl Bedřich Kružík povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam.

Sepsala Eva Pokorná.