Už po čtyřiatřicáté se v třebíčské bazilice sv. Prokopa konal tradiční novoroční varhanní koncert v podání Marka Buše. Opravdu, tak dlouho usedá náměšťský kastelán první den nového roku k třebíčským varhanám, aby svou hudbou potěšil stovky návštěvníků, kteří by si jinak snad ani nedokázali představit začátek roku.

„Musím se přiznat, že mě ta číslovka děsí,“ glosoval Marek Buš, když dnes představoval repertoár, jejž si na novoroční koncert připravil.

Nejprve představil Preludium a fuga G-dur BWV 541 od Johanna Sebastiana Bacha, které vystřídala Bušova improvizace staré koledy Dies est laetitiae, tedy Den radosti. Tento podtitul letošní koncert také nesl.

Právě o koledě promluvil i otec Pavel Opatřil, který s Bušem koncert uvedl.

 „Křesťané zpívají koledy až do první neděle po Třech králích. Teprve tehdy končí vánoční doba,“ vysvětlil s tím, že letošní období, kdy svátek Tří králů připadá na pondělí, je vlastně nejdelší možný časový úsek pro zpěv koled.

Celá druhá polovina koncertu patřila dílu Alexandra Guilmanta, skladatele 19. století, konkrétně jeho Sonátě č. 1 d-moll, op. 42. Její tři části, Allegro, Pastorale, Final, Buš rozvrhl na plnou půlhodinu.

Soustředěnost posluchačů jako by potvrzovala slova otce Pavla Opatřila, jenž před zahájením koncertu ještě dodal: „Nyní máme možnost se zastavit. Hudba nám pomůže naladit se na to, co je před námi.“

A tak věřme, že naše naladění na rok 2020 bude co nejpozitivnější, aby vše, co nás potká, bylo jen to nejlepší. Zkrátka aby každý z 366 dnů letošního roku byl dnem radosti, jak o něm dnes Marek Buš hrál na varhany.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-