Dnes je 19. března 2024, svátek má Josef, zítra Světlana.
  • fotoinfo
  • Krásná duha, která se objevila dnes v podvečer na jižní straně Třebíče.
  • První poslové jara v jedné borovinské zahradě pod výpadovkou na Okříšky.
  • Dnešní západ Slunce z rozhledny na Pekelném kopci.
  • V třebíčském Fóru začala 11. února tradiční výstava Stavíme, bydlíme. Navštívit ji můžete ještě 12. února do 17 hodin.
  • Zítra to bude měsíc, co je rozhledna na Pekelném kopci oficiálně otevřena. Už jste se rozhlédli?

Kameraman Jaromír Šofr v nové knize vzpomíná i na Třebíč

OSTATNÍ - PUBLICISTIKA - 6. 8. 2020

Nová monografie o Jaromíru Šofrovi. V pozadí reprodukce jeho obrazu Britská modrá.
Nová monografie o Jaromíru Šofrovi. V pozadí reprodukce jeho obrazu Britská modrá.
foto: Milan Krčmář
Jaromír Šofr s režisérem Jiřím Menzelem a dívkami, které sehrály ženy zařazené do programu Lebensborn ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, za něhož byl Jaromír Šofr oceněn Českým lvem.
Jaromír Šofr měří světlo u tváře Antonína Vachka při natáčení Ostře sledovaných vlaků, oceněných v roce 1968 nejslavnější filmovou cenou světa - Oscarem americké Akademie filmového umění a věd.
Nezapomnělo se ani na Šofrovu malířskou tvorbu. Na snímku obraz Do Pompejí už nic nejede z roku 2012.
Jaromír Šofr se svým milovaným saxofonem. Vlevo v patnácti, vpravo v osmasedmdesáti letech.

Vynikající monografie, která potěší každého Třebíčáka.


Není asi dalšího kameramana, který by se mohl pochlubit výčtem tak vynikajících filmů. Oscarem oceněné Ostře sledované vlaky, poetické Rozmarné léto, jedna z nejlepších pohádek S čerty nejsou žerty, rozverné Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále – kterýžto snímek byl oceněn Českým lvem právě za kameru. Za tím vším, a za mnohými dalšími českými filmy, stojí jedno jméno. Jaromír Šofr. Dalo by se říct „třebíčský Jaromír Šofr“, původem ze Stařečky, kde měli jeho dědeček a tatínek lékárnu, absolvent třebíčského gymnázia, tehdy vlastně jedenáctiletky – a hlavně vynikající vypravěč, kterého byste mohli poslouchat hodiny.

 

Třebíčák o Třebíči

Právě tento svůj vypravěčský um se nyní výborně promítl do nové knihy „Jaromír Šofr – služebník krásné kinematografie“, kterou se svými kolegy v rámci Edice ČT napsal filmový kritik Jan Lukeš. Ten tuto monografii pojal vskutku obšírně, detailně v ní shrnuje Šofrův soukromý i profesní život, všímá si ale i Šofrových největších koníčků, jako je malba a hra na saxofon. A hlavně – Jaromír Šofr v ní také vzpomíná na Třebíč, takže každý Třebíčák hrdý na své město, jeho slavné rodáky, a zároveň milovník krásných filmů si v ní opravdu přijde na své.

Když mrzlo, chodil tatínek bruslit, často i po službě, na Polanku, kde byla osvětlená plocha hokejového hřiště bez umělého chlazení. Mrzelo ho, že měděná báň kostela sv. Martina nebyla celá krásně zelená letitou měděnkou, poněvadž ji „věžník“ bydlící na věži očazoval mizerným hnědým uhlím. Jinak tatínek hrál na flétnu a věnoval se mineralogii. Ovšem i fotografoval. Kodakem Retinou s optikou Schneider.

Měl jsem malovaný flašinetek s kličkou vpravo, a jak byly v ulici, původně Žerotínově, pak Stalinově, nakonec V. Nezvala, krámky, vzal jsem je popořadě. Od zelináře Kauta jsem dostal mrkev. Nebyla to žebrota lékárníkova synka, byla to exhibice. Melodie flašinetku mám v paměti stále. Stejně jako podoby kamarádů a zejména kamarádek, jejichž biologická odlišnost mě naplňovala pocity záhadného štěstí a obdivem jejich krásy. Anča Hájková odnaproti i Jana Nevosadová. Kreslil jsem se s nimi na koloběžce, jak je vozím s vlajícími vlasy, a plánoval sňatek. Zmiňoval jsem se o tom i rodičům –  hlavně otci, neboť maminku by to zneklidňovalo. Paměť však uchovala i obraz otce Anči Hájkové, kramáře, který se oběsil pod plachtou svého náklaďáčku na ulici, vypráví Jaromír Šofr.

 

O Jiřím Menzelovi a Karlu Čapkovi

Tvorba Jaromíra Šofra byla spjata s režisérem Jiřím Menzelem, s nímž se znal od studentských let. Měli společné zájmy a koníčky, milovali krásnou literaturu.

Na Jiřím Menzelovi, se kterým spolupracoval nejčastěji, obdivoval Jaromír Šofr jeho lásku k české literatuře a jeho knihomolství, vypěstované životem v obklopení tisícovkami knih otce Josefa Menzela, publicisty, spisovatele a dramaturga. V tom si byli Šofr s Menzelem podobni a to je opakovaně přivádělo ke společné práci. „Každý z těch filmů, zejména ty Menzelovy, které byly opřeny o klenoty české literatury, jsem měl rád jako vlastní dítě,“ řekl Šofr Vlastě Cibulové.

Litoval jen jednoho: že ačkoli oba milovali zejména dílo Karla Čapka, žádný film podle něj spolu nenatočili. Muselo proto být pro Šofra nanejvýš lichotivé, když ho režisér Štěpán Skalský přizval k práci na filmu nikoli podle Čapka, ale o Čapkovi samém: Člověk proti zkáze (1989). Že bylo možné takový snímek pustit ještě před listopadem 1989 do výroby (premiéry se ovšem dočkal až v lednu 1990), svědčí také o neodvratných dějích, které ve společnosti a kultuře probíhaly už měsíce, možná roky před samotným převratem, popisuje Jan Lukeš.

 

Nejen film, ale i malba a hudba

Čtenář v knize najde reprodukce velkého množství Šofrových obrazů plných jakéhosi magického realismu. Umění malby a kresby bylo Jaromíru Šofrovi dáno do vínku zřejmě již při narození, protože ve škole v hodinách kreslení vynikal. Jeho spolužák ze základní školy, pan Pavel Iša, který s ním seděl v lavici, dodnes vzpomíná, jak si Jaromír Šofr ve škole často kreslil – přičemž vzniklé obrázky se už tehdy daly považovat za umělecká díla.

Podobně sudičky Jaromíru Šofrovi přiřkly talent hudební, který ho taktéž provází odmalička. Dovede hrát na několik hudebních nástrojů, srdce mu však bije pro saxofon. Byl to ale klavír, na kterém v Třebíči začínal.

Základy hudebního vzdělání získal Jaromír Šofr v rodné Třebíči, kde od sedmi let navštěvoval hodiny klavíru u paní Marie Krajinové (u tohoto jména je uvedena poznámka: „Paní Krajinová měla byt v horním patře třebíčského domu postaveného strýcem Jaromíra Šofra, stavitelem Josefem Kosíkem.“). Doma měl k dispozici křídlo FRANZ FUCHS WIEN po babičce, které si v pozdější fázi života přestěhoval do Prahy. V hudbě byl podporován svým otcem, jenž sám hrál v mládí na saxofon, později na příčnou a zobcovou flétnu. Právě otcem odložený nástroj, altový saxofon značky KOHLERT A SYNOVÉ, Jaromír Šofr v období dospívání objevil a postupně se mu začal věnovat více než klavíru. Profesionální vedení získal na soukromých lekcích u Stanislava Krtičky, někdejšího pedagoga klarinetu a saxofonu na brněnské konzervatoři.

(...)

V průběhu studia na jedenáctileté střední škole v Třebíči se stal členem studentského tanečního orchestru. Pod vedením klavíristy Pavla Pokorného se toto hudební těleso zaměřovalo na repertoár, jenž vycházel z malého big-bandového obsazení a nacházel uplatnění na četných tanečních a společenských večerech v regionu. Základem byly tradiční taneční kusy doplňované aranžemi skladeb Karla Vlacha nebo Jaroslava Ježka ve swingovém či dixielandovém charakteru. V těchto letech Jaromír Šofr také pravidelně navštěvoval koncertní vystoupení pořádaná v místním Národním domě, což mu umožnilo postupně si rozšiřovat přehled o kompoziční tvorbě a interpretaci v žánru klasické hudby. Měl zde možnost zhlédnout řadu vynikajících osobností tehdejší doby: Františka Maxiána, Václava Žilku, Františka Hantáka, Emila Leichnera staršího nebo skladatele Petra Ebena a třebíčského klavírního virtuosa Jaroslava Sháněla, stojí v monografii.

 

Vzpomínky Jaromíra Šofra, který v září oslaví 81. narozeniny, ale který je dodnes neuvěřitelně vitální, jsou opravdu poutavé. Stejně jako kniha s podtitulem „Služebník krásné kinematografie“, která tyto vzpomínky shrnuje. Zakoupit ji můžete v třebíčských knihkupectvích nebo také ve webových e-shopech.

 

 

Jan Lukeš a kol.: Jaromír Šofr – Služebník krásné kinematografie

Vázaná publikace, formát 210 x 250 mm, 192 stran


Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-

Čtěte také

Facebook Twitter g+ Youtube Třebíčsko
Kam vyrazit... DNES ZÍTRA
Nejnovější Nejčtenější

Třebíčský objektiv - první třebíčský e-zine.
Internetový magazín pro Třebíč, region Třebíčsko a Kraj Vysočina.

Publikování nebo další šíření obsahu serveru objektiv.trebicsko.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Příspěvky v sekci "Od Vás" nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován.

Copyright © Třebíčský objektiv 1998 - 2024

Webdesign Málek


×

Váš prohlížeč blokuje reklamu

Vážený uživateli, jelikož jste naším pravidelným návštěvníkem, zvažte prosím vypnutí AdBlocku na této doméně.
Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet čtenářům obsah zdarma.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonku ruky na červeném pozadí a zvolte
“Nespouštět na stránkách na této doméně”. Děkujeme!

TOPlist