V třebíčském Ekotechnickém centru Alternátor probíhá již od začátku června výstava „S Baťou kolem světa“ věnovaná cestě Jana Antonína Bati za světovým obchodem, kterou šéf největší obuvnické firmy podnikl v roce 1937 se svými spolupracovníky v letounu Lockheed L10 Electra. Ve středu 23. června se uskutečnila vernisáž výstavy, kterou navštívil i druhý nejvýše postavený člověk v zemi, předseda Senátu Miloš Vystrčil, či česká letecká legenda Karel Picmaus, jenž drží rekord v počtu vzletů a přistání – za 37 let své kariéry jich zvládl více než 105 tisíc.

Jedním z členů Baťovy výpravy byl i šéfmechanik Josef Engliš, rovněž vynikající pilot. Jeho vnuk Petr Engliš byl také pozván, aby pohovořil o svém dědovi a ukázal přítomným artefakty z cesty i Baťova letadla, kvůli zdravotním problémům se však na vernisáž dostavit nemohl. Na vernisáži však nechyběl pilot Václav Bejček, jenž nyní s Electrou létá, před několika lety ji pomáhal renovovat a dokonale zná její historii. Ten přítomným povyprávěl nejen o tom, jak byl Baťův letoun před několika lety objeven v USA, ale také o poměrně dobrodružné cestě, která Bejčka a jeho kolegy čekala po renovaci Electry během přeletu Atlantického oceánu s mezipřistáními v Kanadě, Grónsku, na Islandu a v Británii.

„Za město Třebíč mohu říct, jak moc jsme rádi, že se Ekotechnické centrum Alternátor takovým zajímavostem ze života Jana Antonína Bati věnuje,“ sdělil s poukazem na předchozí výstavy o Baťově koncernu starosta Třebíče Pavel Pacal, který vernisáž také navštívil. „Jan Antonín Baťa měl obrovský vliv na život celého města tím, že v Třebíči postavil velkou továrnu, která se nyní revitalizuje v rezidenční čtvrť. Vznikly zde typické Baťovy haly, čtvrť plná baťovských domků, tisíce Třebíčanů v jeho továrně pracovaly. Je proto dobře, když se lidé mohou dozvědět zajímavé detaily o životě člověka, který tak ovlivnil životy jejich předků.“

Výstava „S Baťou kolem světa“ potrvá zřejmě do konce roku 2021. Vstupné na ni je již zahrnuto ve vstupném do Alternátoru.

Fotogalerii najdete zde. 

Informace o výstavě

J. A. Baťa velmi podporoval letectví, po svých výše postavených spolupracovnících požadoval, aby si dělali letecké průkazy a v případě potřeby byli schopni se letadlem okamžitě vypravit například na některou z

poboček. Sám také letecký průkaz vlastnil. Letecká cesta kolem světa byla rázu obchodního, ale zároveň i propagačního – do té doby žádný obchodník podobnou anabázi neabsolvoval, všichni se většinou dopravovali vlakem a lodí. Také Baťa při své cestě využil lodí, a to při přepravě přes oceány, kdy Electra byla rozebrána a poslána přes oceán spolu s posádkou. Nebyla totiž schopná přeletu přes tak obrovské vzdálenosti.

Během cesty, která začala 6. ledna 1937, potkaly výpravu tři události, jež bylo nutné řešit nouzovým přistáním. První dvě (v Haifě v tehdejší Britské mandátní Palestině a na východě dnešního Vietnamu, tehdy Francouzské Indočíně) skončily šťastně, třetí v Chicagu však znamenala rozbití letounu. Baťa ale okamžitě objednal další letoun tohoto typu, který odeslal do Evropy, a tak se mu povedlo přistát na letišti v Baťově (dnes Otrokovice) přesně podle předpokladů 1. května 1937 na Svátek práce. Tento přílet přímo ve Zlíně sledovalo asi 140 tisíc lidí, kteří Baťu bouřlivě uvítali.

K této nově pořízené Electře později přibyla i ona původní, kterou se podařilo opravit. Po příchodu nacistů však byla první Electra zabavena, se druhou byl Baťa zrovna v Polsku, kde pilotu Janu Šerhantovi přikázal, aby s ní přeletěl do Jugoslávie a odsud přes Francii do Anglie (později se letoun dostal do Kanady a USA). Zatímco první Electra zmizela kdesi v Německu, druhá postupně vystřídala několik amerických majitelů. Po Sametové revoluci se ji podařilo objevit u milionáře Jamese R. Almanda, od kterého se ji podařilo po dlouhých jednáních odkoupit. Na její renovaci v USA se podílel Václav Bejček, v roce 2015 byla dopravena do České republiky, kde je umístěna v muzeu na Letišti Točná coby létající exponát.

Pilot Jan Šerhant se po přesunu do Anglie přihlásil k RAF, na svém kontě má i jeden sestřel německého bombardéru. Po roce 1948 byl perzekuován komunistickou mocí, letectví musel opustit a pracoval jako bagrista. Rehabilitován byl až po Sametové revoluci.

Druhý pilot Václav Brtník, který provázel Baťu kolem světa, se za války naopak dal k Němcům a zalétával jejich cvičná letadla. Před koncem války se vydával za partyzána, poté stopy o něm mizí.

Šéfmechanik, a zároveň pilot, Josef Engliš, který s letectvím začínal už za Rakouska-Uherska, po válce musel vystřídat řadu profesí, dokonce pracoval i jako strojvůdce. Zemřel v Olomouci.

Radiotelegrafista výpravy Josef Bačovský se po válce stal pilotem ČSA, přičemž létal i dlouhé trasy. Jednou z nich byl i let Praha-Havana, který tehdy měl mezipřistání v Irsku a Kanadě. V roce 1967 se Bačovský coby šéfpilot letu ČSA 523 zřítil s Iljušinem Il18 u kanadského Ganderu. Zřejmě kvůli nefungující výškovce ztratil ve tmě orientaci a narazil do železničního náspu nedaleko letiště. Kromě něj zemřelo v letounu přes 30 dalších lidí.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-