Dnes je 19. března 2024, svátek má Josef, zítra Světlana.
  • fotoinfo
  • Krásná duha, která se objevila dnes v podvečer na jižní straně Třebíče.
  • První poslové jara v jedné borovinské zahradě pod výpadovkou na Okříšky.
  • Dnešní západ Slunce z rozhledny na Pekelném kopci.
  • V třebíčském Fóru začala 11. února tradiční výstava Stavíme, bydlíme. Navštívit ji můžete ještě 12. února do 17 hodin.
  • Zítra to bude měsíc, co je rozhledna na Pekelném kopci oficiálně otevřena. Už jste se rozhlédli?

Prahu a Znojmo opět spojil rychlík. Ale pouze na jeden den

ZPRÁVY - Z OKOLÍ - 28. 8. 2021

Rychlík Dyje tažený bardotkou v Moravských Budějovicích
Rychlík Dyje tažený bardotkou v Moravských Budějovicích
foto: Milan Krčmář

Před 150 lety mezi Vídní a Prahou začaly jezdit vlaky. Trať dodnes vede i přes jihozápadní část Třebíčska, kudy dnes projížděl mimořádný rychlík Praha – Znojmo.


Musela to být velká sláva, když (nejen) do Moravských Budějovic poprvé přijel vlak. Cesta z Vídně do Prahy a dále do severních Čech a do Německa najednou trvala pouhých pár hodin a lidé, kteří do té doby byli odkázáni jen na vlastní nohy, v lepší případě na povozy, najednou měli všude mnohem blíž. Ke slavnostnímu otevření Rakouské severozápadní dráhy došlo v roce 1871, tedy přesně před 150 lety – přičemž právě jihozápadní Třebíčsko na ní hrálo zásadní roli. Nedaleko Kojetic se totiž nachází její nejvýše položené místo a páni inženýři se při jejím projektování asi pořádně zapotili, aby zde našli takovou trasu, kterou by tehdejší lokomotivy dokázaly zvládnout.

To vše si člověk uvědomí při speciálních historických jízdách – jako právě při té dnešní, která proběhla v rámci oslav oněch 150 let provozu. Na trať mezi Prahou a Znojmem se díky nadšencům ze Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě opět po letech vypravil kdysi pravidelný, a nutno podotknout, že lidmi velice využívaný rychlík Dyje, jenž ve své době vlastně byl ještě reliktem starého mocnářství, které rychlíkové vlaky mezi Vídní a Prahou zavedlo záhy po zprovoznění trati.

 

Bardotka a kastelán

Rychlík Dyje, tažený dieselovou lokomotivou 751 přezdívanou pro své bujné tvary bardotka a sestávající ze tří historických vozů 2. třídy a z jednoho vozu 1. třídy, měl zastávku i ve Starči, tedy poblíž Třebíče (ne nadarmo zde za časů našich pradědečků visel i nápis Startsch-Trebitsch).

Přijíždíme sem asi s dvacetiminutovým předstihem – bardotka sem má dosupět až v 10.46, přičemž bude dost času si ji vyfotografovat, neb se zde má křížit s běžným osobním vlakem. Jen u nádraží vystoupíme z auta, potkáváme kastelána náměšťského zámku Marka Buše.

„Taky jste se přišli podívat?“ zajímá se.

„Nejen podívat, ale hlavně se svézt,“ odpovídám. „Pojedete s námi?“

„Ne, odpoledne mám službu na zámku. Jen zavzpomínám. Tímhle rychlíkem jsem jezdil jako malý kluk s tátou,“ vysvětluje.

 

Staré dobré kartonové jízdenky

Dyje nabrala asi pětiminutové zpoždění a kromě pana Buše a nás na ni ve Starči čekají zhruba dvě desítky lidí – téměř všichni vyzbrojeni fotoaparáty, nebo alespoň mobily. Osobáček už zde čeká, když najednou se ozve známé hučení a na nádraží vjíždí bardotka s rudou hvězdou na prsou a se čtyřmi sytě zelenými vagony za sebou. Rychle uděláme několik fotek a nastoupíme do posledního vozu, ještě kouknu ven z okna, kromě pana Buše zahlédnu v davu „vláčkařů“ i pana Jílka z třebíčské pobočky Klubu českých turistů, oběma mávnu, byť vím, že si mě mezi všemi těmi čumily, kteří sledují cestu z otevřených oken, jen těžko všimnou, a vlak se dává do pohybu.

Kupodivu v něm není až tak nacpáno, naše trojice nachází kupé obsazené jen mladým párem, který nám posléze sděluje, že si udělal výlet z Havlíčkova Brodu. Vagony nejsou klasické „na sezení“, nýbrž lehátkové – tedy řešené tak, že palandy lze sklopit a rázem se z nich stanou sedačky. Jako právě teď.

„Tak přesně takové vagony jezdily před dvaceti lety v nočním rychlíku Košice-Žilina-Ostrava-Brno,“ říkám klukům a vzpomínám, že do Ostravy přijel vlak někdy o půl čtvrté ráno. Ne, že bych byl takové ranní ptáče, ale několikrát jsem tímto vlakem vzal zavděk tehdy, když se nám protáhly přednášky a semináře až do večera. Nikdy jsem ale nejel v lehátkové úpravě, na ty necelé tři hodinky do Brna už by to nemělo smysl – vždy jsem vyhledal oddíl, kde byly palandy vytažené.

„Přistoupili,“ ozve se nad námi hlas mladého průvodčího. Kupujeme si od něj nejen „měkký“ lístek, ale hlavně tradiční kartonový, jenž patří do vzpomínek na naše dětství a různé výlety. Kartonová jízdenka není hnědá, ale bílá – přesně jako tomu bývalo dřív, když se k hnědým lístkům kupoval ještě bílý rychlíkový příplatek. Jediné, co jí chybí, je otisk od razidla na zadní straně. Vše ale vynahrazuje cvaknutí kleštiček – a v lístku je rázem dírka jako za starých časů.

 

Šotouši fotí nás, my fotíme šotouše

V Jaroměřicích nad Rokytnou z vlaku vybíhám, abych si jej vyfotografoval ve stanici, prudká dešťová přeháňka mě ale ihned zahání zpět. Sotva však opustíme stanici, mraky se protrhají a začne svítit sluníčko. Nejen na vlak, ale hlavně na „šotouše“ stojící v polích podél trati. Tito vlakoví nadšenci jsou vybaveni nejenom vynikající fotografickou technikou, ale mnozí také schůdky či štaflemi, které jim zlepšují pohled na funící bardotku. Kousek před Moravskými Budějovicemi je „šotoušů“ v polích tolik, že se jim pan mašinfíra rozhodne udělat radost a na chvíli zastaví, aby si vlak i s pěknou krajinou kolem něj mohli v klidu vyfotografovat. A zatímco „šotouši“ si pořizují snímky rychlíku, cestující v rychlíku si pořizují snímky „šotoušů“ – přičemž značnou pozornost budí jeden, který až k trati přijel v osobním autě, na jehož střeše právě stojí. Tak mě napadá, že pro koníček je občas potřeba něco obětovat – například prošlápnutou střechu.

 

Za deset let v Moravských Budějovicích zase na viděnou

Příjezd do Moravských Budějovic je sledován množstvím lidí, další davy vystupují společně s námi z vlaku. V Budějovicích totiž lze rámci oslav přesednout na mimořádný smíšený vlak do Jemnice, který táhne lokomotiva 721 „Hektor“, případně si počkat na pravidelný vlak (v tomto případě v podobě jednoho starého motorového vagonu), který odtud na Jemnicko jezdí každý víkend, díky čemuž je na trase mezi Moravskými Budějovicemi a Jemnicí stále ještě k vidění i řádná osobní doprava. Mimochodem, i tato trať letos slaví výročí – první vlaky na ni vyjely před 125 lety, tedy v roce 1896, přičemž stavba tehdy šla neuvěřitelně rychle. Od prvního kopnutí do země do chvíle, kdy po kolejích poprvé projela pískající parní lokomotiva, uplynulo pouhých třináct měsíců. Co bychom za tak rychlou výstavbu dopravní infrastruktury dnes dali…

Na nádraží v Moravských Budějovicích si prohlížíme model kolejiště, kupujeme pohledy a u stánku nedaleko nástupiště si na oslavu 150 let této trati poroučíme pivo, řidič zonku. Na nádraží potkávám několik známých – železničního nadšence Martina Malouška, kolegyně-novinářky Martinu Chromou s Ivanou Říhovou a také starého novinářského barda Luboše Janouška, dříve redaktora Třebíčských novin, nyní spokojeného důchodce, který ale stále vede kroniku Moravských Budějovic a hlavně rediguje zdejší zpravodaj.

Nevím, jak to Luboš dělá, ale zkrátka a dobře vypadá, jako by omládl o dvacet let. A abychom se nenudili, čekání na zpáteční vlak nám krátí vtipnými historkami, které vypráví se svým typickým šarmem. Do Znojma, kde probíhá největší část oslav, se nechystáme, k cestě do Starče využijeme běžný osobák. Rychlík Dyje měl svou cestu naplánovanou výborně – v Budějovicích není třeba dlouho čekat, po půlhodině přijíždí Regionova Českých drah a my z 80. let 20. století přestupujeme do současnosti. Krátký výlet, který jsme si naplánovali coby připomínku 150 let trati Vídeň – Praha, byl více než příjemný. Tak věřme, že za deset let zde stále povedou koleje, anebo ještě lépe – že se tato trať, kdysi dávno tak významná, třeba dočká modernizace a rychlíky po ní budou opět jezdit zcela běžně.

 

Fotogalerii z jízdy mezi Starčí a Moravskými Budějovicemi najdete zde.


Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-

Čtěte také

Facebook Twitter g+ Youtube Třebíčsko
Kam vyrazit... DNES ZÍTRA
Nejnovější Nejčtenější

Třebíčský objektiv - první třebíčský e-zine.
Internetový magazín pro Třebíč, region Třebíčsko a Kraj Vysočina.

Publikování nebo další šíření obsahu serveru objektiv.trebicsko.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Příspěvky v sekci "Od Vás" nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován.

Copyright © Třebíčský objektiv 1998 - 2024

Webdesign Málek


×

Váš prohlížeč blokuje reklamu

Vážený uživateli, jelikož jste naším pravidelným návštěvníkem, zvažte prosím vypnutí AdBlocku na této doméně.
Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet čtenářům obsah zdarma.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonku ruky na červeném pozadí a zvolte
“Nespouštět na stránkách na této doméně”. Děkujeme!

TOPlist