Ta proběhla 12. června a tentokrát nás přenesla do období 2. světové války. Zámek, v němž sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč, byl zcela zpřístupněn, každý mohl dle libosti navštívit jakoukoli expozici, stovky návštěvníků ale přišly zejména kvůli výbornému programu. Tím byly doplňkové akce v podobě vojenských ležení klubů vojenské historie, kdy se vedle sebe usídlily německá a sovětská armáda (zřejmě se vzpomínkou na pakt Molotov-Ribbentrop), dorazily ale dokonce i americké jednotky, které se s oběma (ne)přátelskými složkami vesele družily. Velkým lákadlem zejména pro kluky byl ruský kulomet Maxim, z nějž si mohli vyzkoušet střelbu plastovými kuličkami, dámy pak obdivovaly bublající samovar.
Nenudili se ale ani pánové, protože pro ty tu byla připravena celá škála lehkých zbraní a vojenského vybavení a hned vedle stála i stará vojenská motorka a také dvě otevřené Felicie (byť je tedy nutno přiznat, že ty pocházely až z doby o dvacet let později – což ale rozhodně nikomu nevadilo, obě auta byla prostě a jednoduše krásná). A co ocenili jak pánové, tak dámy, to byla módní přehlídka ve stylu 40. let, o niž se taktéž na nádvoří hned dvakrát postaraly klientky a příznivkyně sdružení Míša&Míša, které v Třebíči pomáhá handicapovaným.
Žilo to ale i přímo uvnitř zámku, a to nejen v jeho expozicích, které byly přístupné zcela zdarma, ale také v komnatách rodu Valdštejnů. Ti se sem totiž na tento večer vrátili – tedy alespoň v podobě divadelního souboru Ampulka, který zájemcům opět představil své kostýmované prohlídky situované do léta 1945, tedy do doby posledních dnů hraběcího rodu v Třebíči.
Netradiční křest nového sborníku
Celá akce trvala až do 23. hodiny, to nejdůležitější ale přišlo hned z jejího kraje. Zhruba o půl sedmé večer byl pokřtěn nový sborník Muzea Vysočiny Třebíč. Nové, v pořadí již čtrnácté číslo Naším krajem se tematicky zabývá právě 2. světovou válkou a jejími okolnostmi na Třebíčsku. Přináší zajímavosti v podobě vzpomínek pamětníků, zajímavé fotografie a fakta. Události v něm popsané se přitom netýkají pouze Třebíče, ale také různých obcí – celá jedna kapitola je například věnována Bransouzím. Příběhy také nejsou jen čistě vojenského či válečného charakteru, týkají se i běžného života v době války, nechybějí informace o židovských obyvatelích a jejich osudech nebo také o práci četnictva v Třebíči.
Sborník byl pokřtěn opravdu netradičně a stejně tak nezvyklí byli jeho kmotři.
„Je to taková naše tradice,“ vysvětlil ředitel muzea Jaroslav Martínek. „Například knihu Jiskra, která léčila, jsme křtili jiskrou elektrazičního strojku.“
A tak se nikdo nemohl divit, když nový sborník o 2. světové válce pokřtili sovětský a německý voják pořádným přípitkem rumu a zvoláním Na zdarovje!. Vtipný křest tak předznamenal celý krásný večer plný historie, kultury a zábavy.
Autor: Milan Krčmář
Publikoval: -mk-
Fotogalerie