Vlak může být nejen symbolem cestování, ale také svobody, či naopak bezpráví. Pohlédneme-li sedm desítek let do minulosti, byl to právě vlak, jímž tzv. děti Nicolase Wintona odjížděly za svobodou a hlavně za životem. A byl to také vlaky, či lépe řečeno vlaky, jimiž naši židovští spoluobčané odjížděli do koncentračních táborů, odkud už se nikdy nevrátili.

Právě to má připomínat mezinárodní projekt Vlak Lustig – Vlak svobody 2015, který dnes dorazil i do Třebíče. Jde o součást XVI. ročníku Mezinárodního festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran, který má připomínat právě oběti nacistických transportů.

Vlak tvoří několik vagonů, přičemž v jednom z nich jsme odpoledne mohli vidět výstavu Vojenského historického ústavu nazvanou Gešer ad Halom, tedy Most až sem. Dokumentuje vztahy mezi Státem Izrael a Československem, které bylo v době vzniku židovského státu v roce 1948 nejbližším spojencem Izraelců a které díky zbrojním dodávkám zachránilo mladý blízkovýchodní stát od drtivé porážky ze strany Arabů. A vlastně ještě před vznikem Izraele, protože část výstavy je věnována i prezidentu Masarykovi, který podporoval jak sionismus, tak židovskou kulturu celkově. Poté, co se ukázalo, že Izrael nebude vazalem Sovětského svazu, sice vztahy ochladly a po Šestidenní válce v roce 1967 prakticky zcela zanikly, po Sametové revoluci však došlo k opětovnému sblížení a nyní je nám Izrael bližší než naši mnozí spojenci v rámci Evropské unie.

Večer se pak v dalším vagonu, který sloužil jako jeviště (diváci ale seděli venku před vagonem), odehrálo divadelní představení na motivy románu Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Třebíč byla jednou z posledních zastávek Vlaku Lustig, který během své pouti navštívil nejen česká města, ale také zavítal do Polska a na Slovensko. Nyní zamíří do Hlinska a Chrudimi, aby v pátek dojel na nádraží Praha-Bubny, kde jeho cesta oficiálně skončí.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-