Pondělí 28. října 1918 bylo více než hektické. Zatímco v Ženevě jednal Karel Kramář a Edvard Beneš o podobě samostatného československého státu, v Praze Antonín Švehla a František Soukup převzali kontrolu tehdejšího Obilního ústavu, aby zabránili zásobování stále ještě tvrdě bojujících vojsk, aby prakticky znenadání přišla z Vídně zpráva o tom, že Rakousko-Uhersko je připraveno svým národům poskytnout velkou autonomii. V tom okamžiku se do ulic vyhrnuly tisíce lidí, kteří to pochopili jako vyhlášení úplné nezávislosti. Z oken visely červenobílé slovanské prapory, ti horlivější likvidovali symboly mocnářství a ještě ten večer byl vyhlášen první zákon o zřízení samostatného státu československého. Češi a Slováci se vydali svou cestou a už nikdo jim nemohl zabránit v tom, aby začali budovat svůj první společný stát, z něhož se záhy utvořila první Republika československá.

Také o tom dnes hovořil starosta Pavel Janata na slavnostním shromáždění před radnicí, které si vznik samostatného Československa připomnělo. Starosta se ale ve svém projevu zabýval i dalším vývojem našich zemí, přes všechny potíže, které je čekaly, až po pokojný rozchod v roce 1993 a velmi dobrou spolupráci, z níž v současné době těží oba, dnes už samostatné národy a státy.

Stejně jako každý rok byly položeny také věnce k pamětním deskám, které připomínají bitvu u Zborova za 1. světové války a třebíčské občany bojující v řadách RAF ve válce druhé. O hudební doprovod se postarali žáci ZUŠ Třebíč.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-