Ač z Prahy, miloval Třebíč. Malíř Hynek Luňák k nám přišel v roce 1950 coby konstruktér do tehdejších Západomoravských strojíren. Rychle si však naše město zamiloval, což se částečně projevilo i na jeho tvorbě. Bohužel předloni zemřel ve věku 88 let, a tak je velká výstava, kterou ode dneška můžete navštívit v Malovaném domě, věnována jeho nedožitým devadesátinám.

Vyprávění o delfské věštírně
Na výstavě lze zhlédnout průřez celým umělcovým životem, nechybějí tedy ani pohledy na Třebíč či technicistní kresby, v nichž se zračí Luňákovo povolání konstruktéra pletacích strojů, ani jeho známé velké kresby, které se inspirovaly starověkem.
"To jsou cykly jako třeba Odysseova cesta, Reminiscence, Delfy či volné náměty z antiky, renesance nebo řeckých bájí," sdělila jeho žena Marie Luňáková, která výstavu zahajovala.
Právě díky antickým motivům se návštěvníci na vernisáži mohli s Luňákem setkat takřka přímo. Protože jako konstruktér často cestoval do zahraničí, zejména do Itálie či Řecka, využíval těchto výjezdů také k seznámení se s tamními dějinami. Z těchto cest nejen vznikaly motivy pro krásné obrazy, ale psal o nich i časopisecké články, přičemž ten, který nazval "Delfské intermezzo" také namluvil na magnetofon. Na vernisáži tak zaznělo jeho vtipné vyprávění o tom, jak V 80. létech minulého století navštívil delfskou věštírnu.

V důchodu se technické prvky vytratily
Ale nebyla to pouze antika, která Luňákovi učarovala. Byla to hlavně naše krásná Třebíč, o níž říkal, že má kouzlo města, kterým protéká řeka. "Je malebná a dá se kreslit ze všech stran," dodával.
"Ještě více ale obdivoval okolí Třebíče. Údolí řek Jihlavy, Oslavy, Brtničky a kopce, které je lemují," vysvětlila Luňáková.
Na výstavě je patrné, že novější obrazy jsou od těch starších velmi vzdálené.
"Po odchodu do důchodu technické prvky z jeho obrazů pomalu mizí," objasnila jeho žena. "Stále více se přikláněl k námětům s historickou architekturou a ke všemu, co je spojeno s renesancí."

K obdivu krásy musí být ticho
Hynek Luňák o sobě někdy tvrdil, že je malířem ticha, protože obdiv k čemukoli krásnému potřebuje ticho. Na dnešní vernisáži moc ticha nebylo, protože si ji nenechaly ujít desítky lidí, kteří malíře znali a kteří mu tak přišli projevit svůj obdiv. A o to větší důvod je navštívit výstavu minimálně ještě jednou, projít si ji v klidu a vychutnat si tu jemnou krásu, která z obrazů doslova čiší. Příležitost k tomu je do 5. června, otevřeno je každý den kromě pondělí.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-