Co mají společného eurokomisařka Věra Jourová a herec Jiří Pecha? Místo svého mládí – oba totiž vyrůstali v třebíčské Borovině, velmi osobité čtvrti, která se rozvíjela životem naprosto odlišným od zbytku města. Její chod totiž výrazně ovlivňovala zdejší obuvnická továrna, která zejména za Baťovy éry a později za socialismu podporovala i nejrůznější zdejší spolky. A proto jak Věra Jourová, tak i Jiří Pecha za Borovinu hráli českou házenou, pan Pecha navíc své první krůčky po prknech, která znamenají svět, udělal právě v borovinském ochotnickém divadle.
To vše si oba hosté připomněli spolu s mnoha a mnoha Boroviňáky nebo někdejšími zaměstnanci bývalé obuvnické továrny na dnešním Srazu Boroviňáků. Ten probíhal po celou sobotu 3. září právě v tomto továrním areálu, jenž se z „fabriky“ mění na rezidenční čtvrť. Od dopoledne do pozdního odpoledne se sem přišli podívat snad všichni, kteří byli s Borovinou či továrnou nějak spjati, aby zavzpomínali na dobu svého mládí nebo na své babičky a dědečky.
„Já sama jsem v Borovině měla babičku, což pro mě byl takový azyl,“ prozradila Věra Jourová na slavnostním zahájení. „Když jsem lezla na nervy rodičům, tak mě vyexpedovali k babičce, která naopak měla nervy úplně na všechno. A dědeček byl velmi hrdý baťovec.“
Jiří Pecha pro změnu zavzpomínal na svého tatínka, taktéž vynikajícího herce, dále na své dětské lumpárny a také na svou školní docházku. Jak bylo zřejmé, stále coby pravý borovinský patriot rozlišuje „Třebíč“ a „Borovinu“: „Já chodil do školy do Třebíče, do ‚sirotčince‘. A za Borovinu jsem dělal různé sporty, které tady byly. Kromě české házené třeba cyklistiku, kterou vedl trenér Boca Horáček, nebo atletiku.“
Věru Jourovou a Jiřího Pechu v Borovině přivítal předseda spolku EKOBIOENERGO, o. s., Ing. Richard Horký, kterého jako prvního napadlo přetvořit starý tovární areál v moderní obytnou čtvrť plnou zeleně a mnoha kulturních akcí. Revitalizace by měla být hotova v roce 2020.
„Ten proces je už nezastavitelný. A tak přeji vám všem, kteří jste sem dnes přišli, abychom se zde za ty čtyři roky sešli ve stejném zdraví a ve stejném počtu a zase si to tu společně užili,“ řekl Richard Horký. Na pódium přišli také krajská radní Jana Fialová, která zavzpomínala na své první zaměstnání v tehdejším obuvnickém podniku BOPO, a místostarosta Pavel Pacal, jenž má „fabriku“ spojenou se svým dědečkem, na kterého vždy čekal před tovární bránou.

Lákala nejen borovinská historie, ale i umění
Během celého dne se na Sraz Boroviňáků přišlo podívat na 2500 lidí, z nichž mnozí si nenechali ujít velkou atrakci – jízdu turistickým vláčkem, který je vezl z minulosti až do současnosti. Vláček vyjížděl z roku 1842, kdy zde vznikl první kožedělný podnik bratrů Budischowských. Právě Karla Budischowského cestující potkali na první zastávce – a to jako jednoho z herců divadelního souboru Ampulka, Muzea Vysočiny Třebíč a spolku Míša a Míša, kteří sehráli scénky z historie továrny. Po Budischowském nechyběl Jan Antonín Baťa a pak bohužel ani německé jednotky, které továrnu během války zabraly. Hodně sugestivní bylo vystoupení navozující éru toho nejtvrdšího stalinismu, kdy diváci mohli pozorovat, jak v 50. létech vypadala politická školení.
Ani ti, kteří zrovna ve vláčku neseděli, se nenudili. K poslechu jim hrál dechový orchestr Horanka, jejž na pódiu dvakrát vystřídalo loutkové divadlo, které sklidilo potlesk hlavně malých návštěvníků. Pro ně připravila dárek i Okresní hospodářská komora Třebíč, která dětem rozdávala balonky a různé drobnosti.
Areálem ale nejezdil jen vláček, nýbrž také legendární Tatry 603 a 613, vojenská veteránská vozidla nebo kočár tažený koňmi. Snad každý navštívil výstavu mladých umělkyň, které v jedné z továrních hal tvoří svá díla ze pozůstatků po zdejší obuvnické výrobě. Další výstava naopak sestávala z fotografií zachycujících život v Borovině před více než půlstoletím, přičemž na snímcích dětí se dnešní mnozí sedmdesátníci poznávali. Naprostou premiéru měly filmové snímky z někdejšího borovinského filmařského kroužku, který v 60. létech pořídil například záběry z prvomájových průvodů, spartakiády, sportovních her či z chytání štik v Borovinském rybníku. S tím souviselo i pokřtění kalendáře Stará Borovina, který na více než šedesáti fotografiích zobrazuje tu Borovinu, kterou si přítomní tak dobře pamatovali.
„Borovino, nezahyň,“ přál si Jiří Pecha poté, co spolu s ostatními hosty pokřtil kalendář Stará Borovina.
A přáli si to jistě i všichni, kteří do Boroviny dnes přišli. Ale Borovina nezahyne, protože právě dnešek potvrdil, že heslo „Borovina živá dodnes“, pod nímž se zde pořádají všechny společenské akce, platí beze zbytku.

Fotografie i kalendáře nyní v Alternátoru
Vystavené fotografie budou nyní k vidění v Ekotechnickém centru Alternátor, kde návštěvníci mohou ode dneška zhlédnout i podstatně rozšířenou výstavu týkající se výroby obuvi v Třebíči. V Alternátoru lze též zakoupit kalendář „Stará Borovina“, jakož i tematické pohlednice zachycující továrnu ve 20. až 50. létech minulého století.
Organizátoři děkují všem, kteří se na akci podíleli, a samozřejmě i všem návštěvníkům. Jejich vysoký počet a nadšené ohlasy byly pro všechny pořadatele obrovskou odměnou.

Fotogalerii najdete zde. Video zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-