Slavný český velikán Jára Cimrman byl nejen vynálezcem, učitelem, filozofem, fyzikem, spisovatelem (další nechť si laskavý čtenář doplní sám dle libosti), ale i výborným hudebníkem. Bohužel, zlolajný učitel hudby, který z něj měl udělat druhého Rafaela Kubelíka, se na ubohém jinochu Járovi pomstil, když Cimrmanův otec, civilním povoláním krejčí, ušil učiteli špatně oblek. Důvěřivému žákovi tento zlomyslný pedagog poté nakukal, že na housle je nutno hráti za kobylkou, kterýžto omyl Jára Cimrman zjistil až ve 25 letech. Leč, i tak se do dějin hudby český génius a všeuměl zapsal – a to operami a také hudební teorií.
O Cimrmanově životě muzikálním se dnes mohli dozvědět veškeré podrobnosti Třebíčané dorazivší do Národního domu na hru Cimrman v říši hudby, kterou k nám dokázala dostat agentura KulturTOP Ivany Řídké a Hany Štěpničkové. Úvod představení je podobný všem ostatním hrám Divadla Járy Cimrmana – v semináři, který se soustředí na Mistrovo teoretické dílo, vystupují jednotliví aktéři se svými příspěvky. Za řečnickým pultíkem se tak postupně vystřídají Zdeněk Svěrák, Genadij Rumlena, Bořivoj Penc, Petr Reidinger... A pak je tu jedna výjimka, jíž je dirigent Milan Svoboda (nahradil zesnulého člena souboru Pavla Vondrušku). Dirigent seminář narušuje nejrůznějšími hláškami a prostoji, které ostatní členy divadla přivádějí ke značnému neklidu, a také mu patří role sedláka Jíry z rekonstrukce opery V chaloupky stínu, kde pronáší jednu ze slavných cimrmanovských hlášek: „Hledal jsem nevěstu s holou zadnicí, která by nezhrdla chudou světnicí.“
Nikoli činohra, nýbrž opravdová opera
Druhá část představení je jako vždy hraná – ovšem s tím rozdílem, že se před očima diváků odvíjí opera „Úspěch českého inženýra v Indii“. A zde s členy souboru už vystupuje nejen dirigent, ale rovnou celý orchestr, kteří „Cimrmany“ doprovázejí naživo! Vtipný není pouze příběh o zlatých českých ručičkách mladého Čecha, ale hlavně samotné hudební motivy, které v opeře zazní. Jednu chvíli se z orchestřiště line několik tónů z děl Franze Schuberta, jindy zase Bedřicha Smetany nebo Richarda Wagnera (mimochodem, neschopný německý inženýr se ve hře také jmenuje Wagner a fragmenty z repertoáru německého autora zaznívají právě při jeho replikách).
Hra baví už 43 let
Je třeba se sklonit před výkonem herců, kteří nejsou profesionálními zpěváky (a vlastně ani nejsou profesionálními herci). Odezpívat tak náročné prvky, to je opravdu kumšt – zvláště uvážíme-li, že Zdeňku Svěrákovi, jenž v opeře ztvárnil Plukovníka Colonela, je už přes osmdesát, a přitom mu to zpívá pořád jako v roce 1973, kdy měla hra Cimrman v říši hudby premiéru. Ano, toto dílo už „Cimrmani“ uvádějí 43 let, a rozhodně nelze říct, že by za ta čtyři desetiletí nějak ztratilo na kvalitě či zestárlo. Je pořád hravé, svěží, veselé...
Jen herci se mění. Kromě Zdeňka Svěráka se všichni ti, kteří byli u premiéry, už na své mladší kolegy dívají spolu s Járou Cimrmanem z hudebního a divadelního nebe. Nicméně i oni musejí svým následovníkům zatleskat. Tak, jako to učinili dnes všichni v Národním domě, kde se po představení aplaudovalo vestoje. Ostatně jako vždycky, když Divadlo Járy Cimrmana zavítá do Třebíče.
A protože byl výkon všech herců a hudebníků opravdu vynikající, kde se vzal, tu se vzal, najednou byl na jevišti dort v podobě busty Járy Cimrmana a s nápisem „DJC 50 let“. Je to tak, Divadlo Járy Cimrmana letos slaví už půl století a Třebíčané mohli být díky Ivaně Řídké a Haně Štěpničkové také u toho. Tak mockrát díky a příště zase někdy na viděnou na další z mnoha her slavného českého velikána!
Autor: Milan Krčmář
Publikoval: -mk-