Před 75 lety zuřila po celé Zemi druhá světová válka. I když se přes tehdejší Protektorát Čechy a Morava do té doby nepřehnala žádná válečná fronta, pociťovali válku naši předkové velmi výrazně. Nejvíce pak naši židovští spoluobčané – ti třebíčští byli v květnu 1942 deportováni do Terezína a odsud většinou do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Hrůzy holocaustu (nebo též hebrejsky šoa) a těchto transportů jsme si připomněli dnes v třebíčské Zadní synagoze.

„Z Třebíče bylo odvlečeno 281 Židů. Po osvobození v roce 1945 se jich vrátila pouhá desítka,“ řekl starosta Pavel Janata, který připomněl i hrdinství třebíčského rodáka Antonína Kaliny. Ten v koncentračním táboře Buchenwald s nasazením svého života zachránil přes 900 židovských chlapců. „V Izraeli byl oceněn jako Spravedlivý mezi národy, v Třebíči byl jmenován čestným občanem našeho města a má zde nejen pamětní desku, ale i pamětní síň.“

Janata také apeloval na to, aby se na hrůzy druhé světové války nezapomínalo. „Nechť jsou nám stálým mementem a výstrahou. Nechť jsou nám poučením i varováním před ztrátou svobody a důstojného života,“ zakončil svůj projev s poklonou všem, kdo nesmyslné vraždění nepřežili.

Jedním z těch, kdo měli to štěstí, že se z koncentračního tábora vrátili, byl třebíčský rodák Pavel Fried, ještě nedávno i předseda Židovské obce Brno. Ten poděkoval všem za pořádání těchto připomínkových akcí a vzpomínal na klidné soužití Židů a křesťanů v Třebíči před válkou.

„Tady nebyl žádný markantní antisemitismus, žilo se zde relativně velice dobře. Myslím si, že Třebíč na to může být pyšná,“ uvedl ve svém projevu, jehož část, týkající se klidného sousedského soužití a vzpomínek na konkrétní třebíčské obyvatele, si můžete přehrát zde.

O narůstajícím antisemitismu v Evropě naopak hovořila eurokomisařka Věra Jourová. Třebíčská rodačka má tento problém ve své gesci, přičemž statistiky jsou podle ní značně varující.

„Z Francie se do Izraele v roce 2015 odstěhovalo 7000 Židů, loni to bylo 5000, letos čekáme podobné číslo. V západní Evropě se v některých školách kapitola o holocaustu takřka přeskakuje. Kamkoliv jedu v Evropě, tam apeluji na státníky a občanskou společnost, aby k tomu nebyli slepí. Jsem ráda, že v České republice tyto projevy nemáme,“ řekla s tím, že naše země je podle Židů, s nimiž se setkává, jakýmsi ostrovem, kde antisemitismus není.

Divadlo o kamarádství v terezínském ghettu

Po projevech a vzpomínkách dostaly slovo děti z pražského Gymnázia Přírodní škola, které nacvičily hru Terezínské zvony. Mladí sekundáni se příběhu o kamarádství, které dokáže překonávat ty nejhorší chvíle, zhostili se ctí. Nechyběly ani tance a písničky, dojem umocňovalo i stínové divadlo, které se občas odehrávalo v pozadí scény.

„K tématu šoa a speciálně mládeže v terezínském ghettu jsme se dostali asi v roce 2009,“ vysvětlil ředitel školy František Tichý s tím, že s tímto programem oslovují mládež po celé republice. „Říkali jsme si, že je potřeba začít od mladších dětí, a to nejen tím, že jim budeme ukazovat věci, které si ani nedokážou představit. Tedy že to nebudou čísla nebo různé obrázky, které lze dnes bohužel různým způsobem nasimulovat a vymyslet. Ale že jim ukážeme příběh. Pak přišel nápad jim tento příběh zahrát.“

Smutný příběh, který je bohužel až příliš pravdivý, sice ukončil vzpomínkové odpoledne, další program se ale odehrál ještě v kině Pasáž, kde se promítal film natočený podle skutečných událostí s názvem Popírání holocaustu (Denial). Drama o tvrdém střetu mezi Deborou Lipstadtovou (Rachel Weizová) a Davidem Irvingem (Timothy Spall), kdy mladá historička musí dokázat, že k holocaustu opravdu došlo, zakončilo dnešní den, v němž jsme si připomněli nejen třebíčské židovské obyvatele, ale všech šest milionů Židů, kteří byli naprosto nepochopitelně zavražděni jen pro svůj původ. Snad se už nikdy nebudou podobné hrůzy opakovat.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-