Každý čtvrtek od 27. července do 24. srpna můžete strávit večer s dokumentárními filmy – a to nikoli u televize, ale pěkně venku, za vlahé letní noci. V Hasskově zahradě u třebíčské Kočičiny totiž vznikne improvizované letní kino se zaměřením právě na dokumenty. Akce je celorepubliková, organizovaná v rámci projektu KineDok. V Třebíči ji připravilo Íčko Třebíč, které ji nazvalo „Dokumenty pod širákem“.
Program (začátek vždy ve 21 hodin):
27. 7. – Kainovy děti (Maďarsko)
Ještě jako děti spáchali vraždu. Tři muži, kteří potom strávili celé své mládí v té nejtvrdší komunistické věznici v Maďarsku, kde poprvé otevřeně promluvili na kameru. Na zneklidňujících archivních záběrech odkrývají detaily svého zločinu, ale i plány, jaké mají do budoucna. O třicet let později se je režisér Marcell Gerő vydává najít a při té příležitosti odhaluje nejen nová tajemství, ale i Maďarsko, jak je dosud neznal. Osud, hřích a odkaz minulosti, vše pohledem Kainových dětí.
3. 8. – 5. října (Slovensko)
Příběh muže, který se jednoho dne rozhodl opustit svou rodinu. Jeho putování je zachyceno deset let poté, co se vydal na cestu. Ta je pro něho útěkem, způsobem, jak se vyhnout závažnému rozhodnutí a jak se zbavit dvoukilového nádoru na obličeji, který se neúspěšně pokouší zakrýt plnovousem. Jsou to úniky před sebou samým, před strachem, před nesnesitelnými situacemi, počasím i každodenním hledáním místa na přespání. Jeho zdraví mu však neustále připomíná tíživou skutečnost - že čeká na operaci, která může mít fatální následky.
10. 8. – Cinema, mon amour (Rumunsko)
Cinema, Mon Amour je příběhem Viktora Puriceho, správce, bývalého promítače, celoživotního cinephila a jeho dvou věrných kolegyň – Cornelie a Loreny. Sledujeme je v boji za záchranu jednoho z posledních přeživších rumunských kin – Dacia Panoramic v Piatra Neamt. Viktor zažil "zlatý věk" kinematografie a sní o znovunastolení starých dobrých časů. Jen stěží ovšem drží krok s novou, krutou realitou. V kině, kterému chybí vytápění a které se pomalu ale jistě rozpadá, a bez jakékoliv podpory ze strany majitele – státu, je to boj téměř "donquijotský".
17. 8. – Konec světa (Polsko)
Intimní, kreativní a neobyčejně vizuální dokument, ve kterém se několik příběhů slévá během jedné noci do jednoho. Lidé ve velkém městě trápí osamělost a chtějí s někým mluvit. Někteří volají pohotovostní linku 112, i když ji nutně nepotřebují, někteří volají do rádia. Tentokrát je tématem vysílání konec světa, jak ho předpověděl mayský kalendář. Moderátor se ptá posluchačů, co to pro ně vlastně znamená a oni mluví o věcech, které jsou tragické a bolestivé, ale také titěrné a vtipné. Jejich evidentní potřeba být slyšet, komunikovat a sdílet své zážitky s ostatními je dojemná. Rádio všechny noční události propojuje, slyšíme ho v sanitce nebo v městském monitorovacím centru. Je významovým i formálním pojítkem filmu, a zdrojem těch nejdůležitějších otázek.
24. 8. – Normální autistický film (V. Británie)
Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista". Upřímný, přemýšlivý Lukáš má osobitý smysl pro humor, miluje film a píše vlastní scénáře. Klavírní virtuos Denis dokáže zahrát náročné skladby vážné hudby, je nesmírně inteligentní a sečtělý. Malého prince zbožňuje natolik, že se k němu neustále vrací. Majda zase ráda rapuje, a jelikož se ničeho neostýchá, okolní svět ve svých textech obnažuje s odzbrojující přesností. Marjamka dokáže vyprávět dlouhé příběhy v angličtině, její neúnavný bráška Ahmed je zase neobyčejně přátelský. Přední český dokumentarista s unikátním autorským viděním nás však nabádá, abychom fenomén autismu navždy přestali vnímat jako lékařskou diagnózu a pokusili se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení. Neboť kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a přehlížet absurdity modernity, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid?
Autor: Milan Krčmář (s využitím informací z filmových databází)
Publikoval: -mk-
