Dnes je 19. března 2024, svátek má Josef, zítra Světlana.
  • fotoinfo
  • Krásná duha, která se objevila dnes v podvečer na jižní straně Třebíče.
  • První poslové jara v jedné borovinské zahradě pod výpadovkou na Okříšky.
  • Dnešní západ Slunce z rozhledny na Pekelném kopci.
  • V třebíčském Fóru začala 11. února tradiční výstava Stavíme, bydlíme. Navštívit ji můžete ještě 12. února do 17 hodin.
  • Zítra to bude měsíc, co je rozhledna na Pekelném kopci oficiálně otevřena. Už jste se rozhlédli?

Hlaváč: Mladým přeju, aby se jim nestalo to, co nám 21. srpna 1968

ZPRÁVY - Z TŘEBÍČE - 21. 8. 2018

Všechny důležité okamžiky 20. století se v Třebíči odehrály u sousoší Cyrila a Metoděje.
Všechny důležité okamžiky 20. století se v Třebíči odehrály u sousoší Cyrila a Metoděje.
foto: Milan Krčmář

Karlovo náměstí bylo plné smutných vzpomínek.


Také Třebíčané zavzpomínali na dramatické okamžiky před padesáti lety, kdy Československo přepadla vojska Varšavského paktu. Na Karlovo náměstí dnes v podvečer dorazily asi dvě stovky lidí, kteří si plně uvědomují, že o svobodu a demokracii můžeme kdykoli přijít, a proto je nutné je stále hájit.

 

Herzána míjely tanky o centimetry a pak se mu změnily hodnoty

Na setkání převažovaly zejména mladší ročníky, které si invazi těžko mohly pamatovat – i proto organizátoři požádali několik pamětníků, kteří zavzpomínali, jak 21. srpen 1968 prožívali. Jedním z nich byl například někdejší třebíčský architekt Lubor Herzán. Ten první okamžiky okupace paradoxně neprožil v Třebíči, ale v nedaleké Třešti u svých prarodičů. Měl čerstvě po maturitě a se zájmem prý sledoval, jak se vyvíjejí obrodné procesy pražského jara.

„Ani ve snu by mě nenapadlo, že ve druhé polovině 20. století v civilizované Evropě se neshody mohou řešit tak, že jedna velmoc vtrhne do sousedního státu, kterého nazývá svým spojencem. A že se to pak nazve bratrskou pomocí,“ vysvětlil v úvodu. „O to větší šok to byl, když jsem se 21. srpna ráno probudil a s rodinou jsme řešili co dál.“

Herzánovi se rozhodli jet do Třebíče, dokud to bylo ještě aspoň trochu možné. Ještě v Třešti však zažil podle svých slov krásnou věc, která se odehrávala i jinde.

„Tamní mládež – a já se k tomu přidružil – měnila orientační systém, tedy otáčela směrové cedule, aby se okupanti co nejvíce spletli,“ vyprávěl. „Někdo by to mohl chápat jako nějakou klukovinu, ale já si myslím, že to mělo velký dosah. Okupanty to skutečně zbrzdilo a také to bylo jasné vyjádření politického názoru na současnou situaci. Vznikla díky tomu i taková perlička, že Třešť se pak dva nebo tři dny jmenovala Horní Bukvičky, takže když tam okupanti přijeli, byli z toho asi poněkud nesví.“

Třebíčí projížděla sovětská vojska ještě několik dní a Herzána od nich v jednom okamžiku dělilo jen několik centimetrů. Asi dva dny po návratu z Třeště šel po Novodvorském mostě, který však tehdy ještě neměl onu širokou lávku pro pěší jako dnes. Pamětníci si možná vzpomenou na úzké chodníky, které zde dodnes zůstaly. A právě tam Herzána zastihla sovětská kolona.

„Začal jsem přemýšlet, co dál. Zda se obrátit a jít zpátky do Třebíče, nebo skočit do řeky. To byly takové prvoplánové nápady, a tak jsem nakonec udělal to nejrozumnější, co jsem mohl – tvářil jsem se nenápadně a šel jsem dál. Tanky a také transportéry s okupanty mě míjely jen o několik centimetrů. Zažil jsem v životě ledacos, ale takový strach jako tehdy jsem neměl. V tvářích těch vojáků bylo vidět, jak jsou zmatení. Bylo vidět, že nevědí, co se děje, kdy na ně ti imperialisti nebo kontrarevolucionáři vyskočí… Tam opravdu stačilo, aby někde bouchlo okno, aby někomu spadly klíče, a mohl nastat masakr,“ zamyslel se a pak doplnil poznatek, který následoval po tomto zážitku: „Já si pak sedl na lavičku v Hasskově zahradě, abych to trošku rozdýchal. A jak jsem tak přemýšlel, v mém nitru se začaly měnit některé hodnoty. Do té doby jsem na okupanty pohlížel ve směsici opovržení a možná i nenávisti, ale pak jsem si uvědomil, že ti kluci, kteří byli o dva tři roky starší, jsou podobnou obětí jako Československá republika. A že skuteční okupanti sedí v kremelských zdech a mají zdatné přisluhovače a vlastizrádce, kteří dodnes nebyli potrestáni a dožili se v mnohém lepším komfortu než ti, které šikanovali.“

 

Hlaváč: 20. srpna jsme se v Šedým bavili, co se stane, když sem Rusáci vletí

Neplánovaným řečníkem byl Pavel Hlaváč, známý třebíčský hudebník, kterého přímo na místě požádali sami organizátoři, aby připojil své vzpomínky na dobu, kdy mu bylo sedmnáct. A Hlaváč, vynikající vypravěč, nezklamal:

„Můj otec měl rád Rusko. Měl rád ruskou kulturu, byl to de facto rusofil. A jaké bylo moje překvapení, když ráno v pět hodin 21. srpna jsem slyšel, jak můj otec, který nikdy nemluvil sprostě, volá z kuchyně: ‚Ti Rusáci jsou ale kurvy!‘

To byl pro mě šok. Říkám: ‚Tati, co se stalo?‘

A on říká: ‚Podívej se.‘ (Pavel Hlaváč ukázal na oblohu.)

Podíval jsem se z okna a tam lítaly ty těžký Antonovy. A už lítaly na Prahu.

Já tenkrát pracoval v Západomoravských strojírnách, což je pro mladší Elitex. Přišel jsem do práce a tam už totální nasranost. Už se tam houfovali lidi, prapory a šli jsme sem, na náměstí. Jenže tady už stála partička mých kamarádů, tzv. máničky. A tady na tom Cyrilovi, tak tam můj kamarád, kterého nebudu jmenovat, protože Šolda Nejedlů by mi to asi neodpustil, lezl nahoru a věšel tam vlajku. Tam byl takovej drátek, on se za něj chytl a padl nám na záda. To byla taková první mírná oběť 21. srpna.

Pak jsme čekali v týdletý budově, v tomto hotelu, kterýmu nikdo jinak neřekl než Šedej. Dole byla hospoda, nahoře kavárna a tam jsme čekali na příjezd Rusů. Hrdina vedle hrdiny, někdo měl rajčata připravený, že jim to teda nandáme těm Rusům, někdo měl dokonce kameny. A čekali jsme.

‚Už jedou!‘

Tak jsme vyběhli ven ze Šedýho a teď se divně chvěla zem. Ty tanky byly před Třebíčí, snad někde u Vladislavi. To byl pocit nepopsatelnej, depresivní, šílenej. A najednou první tank.

Tak my, hrdinové s těma rajčatama a šutrama, jsme měli stažený prdelky. Utekli jsme do toho průjezdu, protože už probleskovaly zprávy, kolik lidí zastřelili v Brně a podobně. Takže bylo po hrdinství.

A ty tanky to tady valily. Šílená spousta tanků.

Je to asi pět let, co jsem mého syna od Nových Dvorů táhl až na Stařečku a ukazoval jsem mu zářezy na obrubnících od ruskejch tanků. Ještě tam jsou… Klidně se na to podívejte.“

Pavel Hlaváč ale ke svému vyprávění přidal jeden apel, a to zejména směřovaný na mladé lidi.

„Ať si nemyslí, že to jde kolem nich, jen tak. My seděli v Šedým 20. srpna 1968 večer v hospodě. A šla tam debata. Co když na nás ti Rusáci vletí? To není možný. To… To by… Ne, to nejde. Ve 20. století tohleto už prostě nejde. No a uplynulo osm hodin a ono to šlo. Najednou to šlo! Bohužel..

Ať si mladí lidi nemyslí, že se něco nemůže stát. Ono se to může stát… To Rusko je nádherná země. Jsou tam nádherný lidi. Šostakovič, Čechov a tak dále. Jenže to Rusko se dělí na dvě části. To jsou tihleti naši lidé… A pak je Kreml. A ten Kreml, ten má pořád mocenské záměry.

Takže, mladí lidi, uvědomte si, až půjdete k volbám… Uvědomte si, koho půjdete volit. Nevolte nějaký ty populisty, kteří vám slibujou možný a nemožný, volte srdcem. A přeju vám, aby se vám nestalo to, co se stalo nám. Toho jednadvacátýho srpna.“

 

Fotogalerii najdete zde. Videozáznam s vyprávěním Pavla Hlaváče zde.


Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-

Čtěte také

Facebook Twitter g+ Youtube Třebíčsko
Kam vyrazit... DNES ZÍTRA
Nejnovější Nejčtenější

Třebíčský objektiv - první třebíčský e-zine.
Internetový magazín pro Třebíč, region Třebíčsko a Kraj Vysočina.

Publikování nebo další šíření obsahu serveru objektiv.trebicsko.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Příspěvky v sekci "Od Vás" nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován.

Copyright © Třebíčský objektiv 1998 - 2024

Webdesign Málek


×

Váš prohlížeč blokuje reklamu

Vážený uživateli, jelikož jste naším pravidelným návštěvníkem, zvažte prosím vypnutí AdBlocku na této doméně.
Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet čtenářům obsah zdarma.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonku ruky na červeném pozadí a zvolte
“Nespouštět na stránkách na této doméně”. Děkujeme!

TOPlist