Asi každý z nás se někdy sdružil do nějakého spolku. V dětství to byly třeba kroužky, pěvecké soubory, sportovní kluby, někomu tyto aktivity vydržely do dospělosti, a tak tu máme svazy zahrádkářů, myslivců, fotbalistů, filatelistů a mnoha dalších, které spojují lidi se společnými zájmy. Dříve ovšem tyto spolky sdružovaly mnohem více lidí, bylo jich o poznání větší množství a jejich funkce byla více osvětová. To vše se zájemci dozvěděli dnes odpoledne v třebíčské knihovně, kde začala první přednáška z cyklu „Život spolkový, život veselý...“, který připravila knihovna ve spolupráci s muzeem a státním okresním archivem.

„Tato spolupráce trvá už šestým rokem. Tehdy před šesti lety jsme společně poprvé připravili cyklus přednášek ke stému výročí vzniku první světové války,“ nastínil Jaroslav Bašta z Muzea Vysočiny Třebíč. „Tehdy jsme zjistili, že je tato spolupráce příjemná a přínosná pro všechny, a proto ji každoročně opakujeme.“

Také na letošním cyklu přednášek o třebíčských spolcích 2. pol. 19. století až po konec 30. let minulého století se prostřídají přednášející (nejen) ze zmíněných organizací. Úvodní slovo letos měla Jitka Padrnosová z okresního archivu, která přiblížila vznik spolků jako takových a poté se zaměřila na čtenářské a sportovní spolky.

Spolků bylo značné množství
„Spolky mohly oficiálně vznikat po roce 1852, kdy vznikl tzv. Spolkový zákon,“ vysvětlila, ale vzápětí dodala, že tento zákon byl záhy výrazně omezen tehdejším Bachovým absolutismem. K většímu uvolnění tak došlo až po roce 1860 a zejména pak po roce 1867.

„Od druhé poloviny 19. století až do roku 1939 jste mohli být organizování v Bratrstvu koželužských tovaryšů, Spolku textilního dělnictva, Krejcarovém spolku, Jednotě soukromých úředníků, Podpůrném a vzdělávacím spolku obchodníků, Politickém klubu živnostenstva, Klubu českých státních úředníků, Řemeslné besedě, Odborových sdruženích hudebníků, Spolku pro stavbu rodinných domků, Hospodářské besedě, Skupině katolických zemědělců, Místní domovině domkařů a malorolníků, ve spolcích včelařů, rybářů, myslivců, chovatelů poštovních holubů, mohli jste být členy Sdružení venkovské omladiny, mohli jste pracovat v Národní jednotě pro jihozápadní Moravu, v okrašlovacím spolku, jenž konkrétně v Třebíči vybudoval všechny parky, které známe dodnes, dále jste mohli být členy Spolku vojenských vysloužilců nebo válečných poškozenců, členy Bratrstva sv. Josefa, Losového spolku, Křížového spolku pro léčení alkoholiků, a v Třebíči byla jedním ze spolků s největším renomé Jednota pro zabezpečení baziliky,“ dodala kompletní výčet Jitka Padrnosová.

Díky Křesťanovi si knihy půjčujeme z regálů

Prvním spolkem, jenž v Třebíči vznikl už v roce 1861, byla Měšťanská beseda, která svou činnost zaměřovala na posilování národnostního uvědomění Čechů. Pořádala přednášky, organizovala divadelní představení či půjčovala knihy. U jejího vzniku stál Jan Miloslav Haněl, který sice nepocházel z Třebíče, přesto zde silně podporoval rozvoj českého živlu. A byl to právě Haněl, jenž se zasloužil o rozvoj třebíčského knihovnictví.

To podporoval i profesor na zdejším gymnáziu Jan Pochop, který se angažoval ve čtenářském a muzejním spolku, zároveň ale v roce 1891 založil první zdejší, velmi aktivní bruslařský klub.

Významným činitelem v tomto směru byl i Jan Dokulil, kterého asi většina Třebíčáků zná díky jeho knize „Náš kraj v pověstech a lidovém vypravování“. Dokulil byl učitelem v novodvorské škole, zároveň se angažoval hned v několika osvětových spolcích.

Pro knihovnu nejdůležitější osobou byl František Křesťan, který byl od roku 1929 jejím ředitelem a o dva roky později založil časopis Čtenář. Knihovnictví měl opravdu v krvi, protože knihovnu vedl téměř 40 let, až do roku 1967.

„František Křesťan je zakladatel knihovnictví v té podobě, jakou známe dnes,“ dodala Padrnosová. „To on zavedl volné půjčování knih, tedy, že chodíte mezi regály s knihami, které si sami vybíráte. Předtím to bylo půjčování u pultu, kdy jste museli nahlásit název knihy.“

Křesťan se velmi přátelil s již zmíněným Janem Dokulilem, jehož knihu ilustroval řadou obrázků a úvod opatřil velkou iniciálou.

Nejen Sokol

Jitka Padrnosová si připravila i neméně zajímavý průřez třebíčskými sportovními spolky. Nejednalo se přitom jen o sokoly, kteří byli činní i v kulturním odvětví, byť muž, jehož coby sportovce jmenovala jako prvního, v Třebíči Sokol zakládal. Jan Máchal, o němž byla řeč i loni, kdy se v knihovně hovořilo o převratu v roce 1918. Máchal byl tehdy totiž třebíčským „mužem 28. října“ a jako takový zde převzal moc od rakousko-uherských úřadů.

Máchal se však už dříve podílel na tělovýchovné, ale i kulturní činnosti. Jako profesor na gymnáziu byl velmi aktivní i v hudebních kruzích.

Běh Lorenzovými sady se koná dodnes

V Třebíči v meziválečném období působily Český sportovní spolek, S. K. Achilles, Český akademický fotbalový klub, Sportovní společnost, židovský oddíl Hakoach a Dělnický sportovní klub, tzv. Deska. Kluby se různě spojovaly, Hakoach skončil pro nezájem členů – a Deska se vyhranila vůči všem ostatním. Jednalo se o politicky orientovaný sportovní celek, který sdružoval zejména sportovce z krajní levice.

Největšího věhlasu však získal klub SK Horácká Slavie Třebíč, který vznikl v roce 1928. Nejednalo se pouze o hokejisty, kteří pod hlavičkou tohoto celku hrají dodnes, ale i o fotbalisty, házenkáře, tenisty a lehké atlety. Zakladatelem Horácké Slavie byl František Němčanovský, klub si navíc hned čtyři roky po svém vzniku vybudoval za nemocnicí hřiště, které je dodnes sídlem HFK Třebíč.

Nedaleko odtud se také v roce 1937 běžely závody, jejichž tradice stále trvá. Běh Lorenzovými sady založili sportovci z katolického Orla.

„Běželo se Lísčím, Lorenzovými sady a zpět,“ popsala Padrnosová. „Dodnes se tento závod organizuje a patří tak k nejstarším běžeckým závodům na Moravě.“

Tou dobou vznikl i sportovní klub v Borovině. Byla to iniciativa tamních baťovců, kteří se sdružovali nejen coby sportovci, ale i jako divadelní ochotníci, zpěváci či motocyklisté.

„V roce 1937 se rozjeli naplno, ustanovili cyklooddíl, což byla s házenou vlajková loď Boroviny,“ vysvětlila Padrnosová. „Zakládajícím členem cyklistického oddílu SK Borovina byl pan Zdeněk Joch. A není to tak dlouho, co ještě jezdil se svým synem na kole. Myslím, že když zemřel, bylo mu kolem devadesáti.“

SK Borovina si své hřiště otevřela v roce 1938 poblíž borovinského nádraží a rozvíjela se i fotbalovým směrem.

Třebíčští sportovci dobývali svět

Padronosová dále zmínila i některé významné třebíčské sportovce té doby. Mezi ženami to byla Fanča Vlachová, členka S. K. Achilles, která v roce 1923 na olympiádě žen v Monte Carlu pro Československo vybojovala třetí místo ve vrhu koulí a týž rok se stala mistryní republiky v překážkovém běhu na 90 yardů. Dále sem Padrnosová zařadila i její kamarádku z Achilla, Lolu Prokešovou, která také závodila v Monte Carlu, a zároveň byla čs. držitelkou rekordu běhu na 200 a 250 metrů a ve skoku do dálky, či Marii Vidlákovou, házenkářku DSK Třebíč a opět členku Achilla. Jednalo se o držitelku nejen čs., ale i světových rekordů v hodu diskem, v běhu na 100 yardů překážek, vrhu koulí a hodu oštěpem. V roce 1925 překonala celkem osm rekordů a ještě v roce 1934 byla členkou národního týmu, který se účastnil házenkářského turnaje v Londýně.

Z mužů to byli sourozenci Strnišťové, kteří se specializovali na běh na středně dlouhých tratích, házenkář, přírodovědec a ředitel Západomoravského muzea Viktor Šabacký, a samozřejmě fenomenální „hokejový profesor“ Vladimír Bouzek. Padrnosová připomněla jeho příhodu z gymnaziálních let, kdy se hokejový tým třebíčského gymnázia vypravil na turnaj do Prahy. Bylo to v březnu, všechny rybníky byly už dávno bez ledu, jediný led v republice byl právě v Praze na Štvanici, takže se čekalo, že turnaj vyhraje některý z pražských týmů. Ty ostatní totiž neměly vůbec žádnou přípravu.

„S nějakou Třebíčí se samozřejmě vůbec nepočítalo. Nicméně už při prvním zápase dala Třebíč sedm gólů, sama neobdržela ani jeden, a Vladimír Bouzek si jich připsal pět. Takto postupovala Třebíč soutěží a najednou nastalo finále,“ popisovala Padrnosová. „Nikdo nečekal, že by Třebíč vyhrála. Zápas ale skončil 2:2, a tak se prodlužovalo a v prodloužení dali Třebíčané gól. Takže tehdy vyhráli, ač neměli minimálně dva měsíce kde trénovat."

Vladimír Bouzek byl talent od pánaboha, sám se divil, co vše obnáší trénink, když se stal členem reprezentace. S ní se stal dvojnásobným mistrem světa, trojnásobným mistrem Evropy a získal i stříbrnou medaili z olympiády.

Podobných příhod ale z jiných oborů, jimiž se Třebíčané sdružení ve spolcích zabývali, si budete moci vyslechnout více. Cyklus „Život spolkový, život veselý“ totiž v knihovně poběží po celý duben. Zhlédnout můžete i výstavu v klubovně knihovny v dospělém oddělení, která spolky přibližuje pomocí plakátů a dalších relikvií.

2. dubna 17.00
Divadelní spolky v Třebíči, přednáší Mgr. Jaroslav Dejl

11. dubna 17.00
Muzejní spolek v Třebíči, přednáší PhDr. Božena Kabelíková

15. dubna 9.00
Dobrovolní hasiči, přednáší Bohumír Benáček

25. dubna 17.00
Pěvecké spolky v Třebíči, přednáší Mgr. Jitka Padrnosová

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-