Brtnice - Na osmdesát lidí, a to nejen místních, ale i z Jihlavy, Třebíče, Příseky, Bransouz a dalších obcí, se dnes sešlo na brtnickém náměstí Svobody, aby společně s bývalým jihlavským archivářem Ladislavem Vilímkem nahlédli do života židovské komunity, která měla v tomto městě početné zastoupení až do 2. světové války. Během ní byli ale všichni tamní Židé z Brtnice odvlečeni do koncentračních táborů, přičemž holokaust přežili pouze dva. Ti se však domů už nikdy nevrátili. Synagoga s domy, v nichž Židé většinou bydleli, byla v Brtnici zbořena v 80. létech minulého století (na jejím místě nyní stojí obchodní středisko). Jediné, co po židovských obyvatelích ve městě zůstalo, jsou hřbitovy s asi pěti sty náhrobky, kde byl také cíl dnešní procházky.

„V Brtnici Židé, na rozdíl třeba od jihlavských, pořád ještě dodržovali tradice, takže pomníky dávali pohřbeným nikoli k hlavě, ale k nohám,“ sdělil Vilímek jednu ze zajímavostí tamních hřbitovů. Ty jsou mimochodem zhruba tak staré jako třebíčské, protože nejstarší náhrobek pochází z roku 1672.

Hrůzy, na které se člověk jen bojí pomyslet

Ladislav Vilímek je odborníkem hlavně na jihlavskou židovskou komunitu, která je ale s brtnickou silně provázaná. Řada brtnických Židů se odstěhovala do Jihlavy a naopak. Krutý osud ale postihl všechny.

„Když člověk poslouchá ty, kteří přežili koncentrační tábory, jaké zažili hrůzy, nechce se tomu ani věřit. To se snad ani někdy nedá vyprávět,“ vysvětlil. Děsivý zážitek mu vyložil například jeden jihlavský Žid, který byl těsně před koncem války internován v koncentračním táboře na západě Německa.

„Ten člověk byl nemocný a podvyživený, vážil prý jen 28 kilogramů,“ začal s vyprávěním Vilímek. „Těsně před příchodem americké armády esesmani Židům prý řekli, aby ti, kteří se necítí dobře, šli do jednoho baráku. Že z něj prý bude lazaret a Američané už se o ně postarají. Ten Jihlavák už ani nemohl chodit, tak se tam chtěl aspoň doplazit. Ale jeden kamarád mu řekl, že v tom vidí léčku. A také, že ano. Esesáci ty, kteří došli do baráku, prý polili benzínem, zaživa upálili a poté utekli. Když to pak viděl velitel Američanů, sehnal všechny civilní Němce z okolí, aby tu hrůzu viděli a holýma rukama ta ohořelá těla odnesli a pohřbili.“

Ačkoli byl dnes slunečný den, při takto smutném vyprávění posluchačům běhal mráz po zádech. Věřme, že Evropa, a snad i celý svět, bude podobných věcí už navždy ušetřena. Napomáhat k tomu mohou právě takové akce, jako byly dnešní brtnické Brány památek dokořán, které tak připomínají minulost. Sice teprve 70 let starou, ale o to více varující.