Josef Vaněk, který stál v čele Třebíče v letech 1925 až 1939, dodnes žije v srdcích svých potomků. Bylo to vidět na dnešním pietním shromáždění, které proběhlo u jeho pamětní desky na náměstí, jež dodnes nese jeho jméno. Jen z nejbližších příbuzných dorazila jedna vnučka a dva vnuci, dvě pravnučky a dva pravnuci a k tomu ještě pět prapravnoučat, aby všichni společně vzpomenuli na to, že přesně před 75 lety, 23. května 1944, byl Josef Vaněk umučen nacisty v koncentračním táboře v Buchenwaldu.

Jan Vaněk: „Čest a laťka, kterou praděda nastavil, je opravdu hodně vysoká.“

„Nikdo z nás si už pradědečka nepamatuje, ale děkuji všem, kteří jste dnes přišli, abychom si ho připomněli,“ řekla viditelně dojatá Vendula Jašková, pravnučka Josefa Vaňka. „Doufám, že jeho geny předáváme dál tak, jak by si pradědeček představoval.“

Vendulu Jaškovou doplnil její bratr Jan Vaněk, tedy nositel slavného příjmení.

„Jako následovník jména Vaněk nemám jednoduchý úkol. Čest a laťka, kterou praděda nastavil, je opravdu hodně vysoká,“ glosoval Jan Vaněk. „Chci také poděkovat všem, kteří jste dnes přišli, jmenovitě paní senátorce Žákové, že i ona vzpomněla našeho pradědečka, jenž byl nejdéle vládnoucím starostou v Třebíči.“

Kytičky pokládali nejmladší potomci

Rod Vaňků tedy z Třebíče nemizí – a to už z toho důvodu, jak na svého slavného předka vzpomínají jeho potomci. Asi nejvíce patrné to bylo ve chvíli, kdy k pamětní desce, která je umístěna poměrně vysoko nad chodníkem, pokládali kytičky nikoli dospělí, ale ti nejmenší potomci slavného starosty. Oni sami by na ni samozřejmě nedosáhli, za pomoci svých rodičů však kytičku přece jen na malý piedestal položili a někteří této příležitosti i využili k tomu, aby si pohladili reliéf svého slavného prapradědečka. Krásný příklad toho, jak se v rodině předává odkaz významného předka.

Josef Vaněk asi navždy zůstane nejvýznamnějším starostou, jakého kdy Třebíč měla. V čele města stál od roku 1925 do roku 1939. Během tohoto období byly rekonstruovány prakticky celé čtvrti tak, aby vyhovovaly vznikající automobilové dopravě, byla vybudována kanalizace a vodovod včetně vodojemu, jenž je dodnes dominantou města, postavila se například funkcionalistická budova spořitelny na Karlově náměstí či říční lázně na Polance. V neposlední řadě se mu s firmou Baťa povedlo dojednat odkup bývalých Budischowského závodů v Třebíči-Borovině, čímž značně ovlivnil pozdější „obuvnický“ ráz města, jakož i jeho průmyslový rozvoj.

Z důvodu jeho vlasteneckého cítění zatklo 1. září 1939 Josefa Vaňka gestapo. Na následky nacistického trýznění zemřel v koncentračním táboře Buchenwald 23. května 1944 ve věku nedožitých 57 let.

Fotogalerii z pietního setkání najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-