Jablečný štrůdl multi-kulti

Ten recept je jednoduchý, ale není od Magdaleny Dobromily Rettigové. Uděláte tažené těsto z bílé, pšeničné mouky. Žitná tmavá se k tomu absolutně nehodí. Na pěkně vytažený základ dáte nakrájená nebo nastrouhaná jablka, dále pár hrozinek, posypete cukrem, skořicí a k tomu přidáte plátky kyselých okurek, kroužky zelené papriky, obarvíte kečupem nebo hořčicí a celé ozdobíte celým černým pepřem. Potom tuhle pamlskovou nádheru srolujete a dáte na plech vymaštěný velbloudím sádlem. Do rána necháte uležet a šup s ním do trouby na sto osmdesát stupňů. Po třiceti minutách je tenhle jablečný štrůdl multi-kulti hotový a vy můžete servírovat. Musíte přesvědčit hosty, že je to lahůdka. Oni budou namítat, že se to nedá jíst, několik slaboduchých bude i zvracet. Je pravda, že štrůdl multi-kulti je jiný, ale zabalit to všechno dohromady a upéct se dá. Ale nastala hádka, kdo takový recept vymyslel? Co to bylo za pitomého kuchaře? Ono jich bylo víc, nápad tomu dala kuchařka z Berlína a kuchařští pomocníci v Bruselu se toho chopili. Konečně bude štrůdl národním a státním pokrmem v celé unii, ať chutná, nebo nechutná. Proto nám tito kuchaříci servírují svoji Fatu Morgánu multi-kulti i s tím báječným štrůdlem. Já sám jsem ale konzervativní, zůstanu u klasického jablečného s kopečkem našlehané smetany a ty, kteří mne nutí do štrůdlu multi-kulti, příště volit nebudu.

A co VY????????????????????????????????????

To je jeden z fejetonů, které si můžete přečíst v nově vydané knize Zdeňka Homolky, třebíčského občana, který za totality emigroval do Rakouska a po sametové revoluci žije střídavě u nás i ve Vídni. Právem ho tedy lze nazvat vídeňským Třebíčákem. V rakouském hlavním městě mimo jiné působí i v celku Vídeňská omladina, díky němuž tam Češi udržují českou kulturu, která v krásce na Dunaji kvetla od 19. století. A mimo jiné pan Homolka i píše různé básničky, krátké příběhy a právě takové fejetonky, jaký jste si nyní mohli přečíst.

Kniha se jmenuje Všehochuť do kapsy a jedno je potřeba říct předem – řadíte-li se mezi progresivisty a ultraliberály, pak ji radši ani neotvírejte. Zdeněk Homolka zde svým typickým humorem (většinou však nikoli z českého, nýbrž z rakouského pohledu) tepe do všech rádobymódních výstřelků, které se na nás v poslední době valí z hyperkorektních kruhů. Nevynechává migraci, hnutí Me Too, Zelené, GDPR, ale legraci si dělá i z populistů slibujících možné i nemožné. To vše doplňuje i několika básničkami a řadou „péefek“, jejichž nezvyklými, leč velmi vtipnými motivy vždy na Vánoce překvapuje své přátele.

Všehochuť do kapsy není knihou, kterou přečtete naráz od začátku do konce. Spíše se jedná o publikaci, která vám zpříjemní deset minut při čekání u zubaře či jízdu v MHD. Otevřete ji na náhodně zvolené stránce a s chutí se začtete do kratičkého útvaru.

Asi jedinou chybou knihy je nedostatečná jazyková a gramatická korektura (zejména chybějící či přebývající čárky ve větách). Chyby občas ztěžují čtení textu, případně odvádějí pozornost jinam.

Zdeněk Homolka: Všechochuť do kapsy

Prodává Knihkupectví Trojan na Karlově nám. v Třebíči za 139 Kč.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-