Třebíč taková, jak si ji dnes pamatují už jen někteří. Anebo bohužel už vůbec nikdo. Tak vypadá na obrázcích Luboše Šenkýře, které ode dneška můžete vidět v hudebním oddělení Městské knihovny Třebíč.

Luboš Šenkýř, vnuk třebíčského betlémáře Josefa Milostného, letos oslaví krásných 85 let. Je však stále mladý duchem a moc rád vzpomíná na své mládí, které prožil na Podklášteří. Na klukoviny, jejichž svědkem byla Barborka, na bitky s kluky ze Židů, na Prasečí plácek s jeho Lorenzovou vinárnou. Ačkoli se poměrně brzy odstěhoval do Přímětic u Znojma, zůstal Třebíčákem tělem i duší.

Později se ho jeho vnoučata ptala, jaké měl dětství – a pan Šenkýř jim o tom všem vypravoval. Pak si ale uvědomil, že lidé i věci, o kterých mluví, nenávratně mizí. A proto si tyto vzpomínky zapisoval a svá zamilovaná místa z mládí začal překreslovat. Z fotografií, z pohlednic, ale i ze svých vzpomínek. Vznikla tak nádherná kolekce, nad níž zaplesá srdce každého Třebíčáka.

Pan Šenkýř si řadu míst také vyfotografoval, k čemuž se váže vtipná historka.

„Procházel jsem se po Podklášteří s fotoaparátem na krku a asi jsem se lidem zdál podezřelým. Jedna paní mě najednou zastavila a povídá: ‚Pane, co hledáte?‘ A já na to: ‚Milá paní, já hledám dětství a mládí.‘ A ona odpověděla: ‚Jo, milej pane, tak to nenajdete,‘“ vyprávěl pan Šenkýř.

Každý z nás hledá dětství a mládí. A čím je starší, hledá tato dvě krásná období života stále více. Ale jen málokomu se to daří tak jako panu Šenkýřovi. Ten dětství a mládí objevil nejen pro sebe, ale i pro tisíce dalších Třebíčáků. Běžte se do knihovny podívat – možná budete sami překvapeni, jak krásně se mu to povedlo.

Fotogalerii najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-