Exkurz do historie plné mnoha jmen, spletitých příběhů a zajímavých osudů. Dvě hodiny poutavého vyprávění, v němž se posluchač po půlminutě sice začíná ztrácet, ale stále napjatě poslouchá, aby věděl, jak to vlastně všechno nakonec dopadne. Tak vypadají přednášky vyškovského spisovatele Josefa Špidly, který dnes vystoupil v Muzeu Hrotovicka v Hrotovicích s příspěvkem nazvaným Marie Terezie a její doba. Přednáška se vztahovala ke Špidlově románu „Hoř, ohýnku, o mou duši se už čerti perou“, jak je však u autora zvykem, velmi rychle téma rozšířil o další jména, takže posluchači sledovali jeho slovní pouť po habsburské monarchii bojující s Prusy, Sasy, Francouzi, vyjednávajícím s Uhry a snažící se získat na svou stranu české země.

„Je to doba kolem roku 1740, kterou historici obcházejí obloukem,“ vysvětlil Špidla. „A musíme si přiznat dvě věci. Kdyby to předtím v roce 1620 na Bílé hoře dopadlo obráceně, tedy kdyby vyhrála protestanská strana, my bychom okamžitě spadli do vlivu luteránské Evropy. A pokud si někdo myslí, že by se tu mluvilo česky, tak to ani náhodou, dávno bychom mluvili německy. Naopak tím, že jsme se dostali do vlivu té mnohonárodnostní habsburské monarchie, mohlo se tu v 19. století vyvinout národní obrození. Dále je třeba si uvědomit, že kdyby Marie Terezie v Prešpurku v roce 1741 při válkách o rakouské dědictví nepřesvědčila Uhry, aby se k ní přidali, žádná habsburská monarchie by nebyla.“

Bylo toho ovšem mnohem více, o čem Špidla hovořil. Kdo si ho bude chtít poslechnout v Třebíči, bude mít brzy možnost – 10. března od 17.30 bude vyprávět o Bílé hoře trochu jinak v Centru lidové kultury (bývalý „Šmeralák“) na Cyrilometodějské ulici. Josef Špidla se tak vrátí do města svého mládí, kde v 60. létech minulého století studoval pedagogickou školu a hrál s kapelou Kidd & Rovers.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-