Víte, kudy prochází 16. poledník východní délky? Jsou to například Špicberky, švédské město Köping, rakouský Unterretzbach, chorvatský Záhřeb či angolské město Sanzo pombo. A také Číměř u Třebíče. Ode dneška to vědí všechny tamní děti, protože vesnice pro ně uspořádala dětské odpoledne, které začalo tak, že děti přestřihly pásku před lavičkou, jejíž podélnou částí prochází právě 16. poledník. Ten byl zcela přesně zaměřen geodety, na lavičce sestávající z pořádného kusu trámu je i kovová páska s nápisem, že právě tudy poledník vede – a aby vše bylo zcela jasné, je zde vyleptaná také čára, která poledník značí doslova s milimetrovou přesností. Možnost sednout si na poledník je vskutku raritní v rámci celého světa – což jistě ocení nejen místní, ale i turisté, protože lavička se nachází jen několik kroků od zdejšího turistického rozcestníku, jenž návštěvníky posílá buď k Dalešické přehradě, nebo na Třebíč.

„Co to vlastně je, ten poledník?“

„Děti, vy ještě nevíte, k čemu poledníky jsou, ale určitě vám to doma vysvětlí rodiče,“ zaskočila mnohé přítomné číměřská starostka Lenka Hůlková, když nejmladší obyvatele obce u poledníku-lavičky přivítala. Někteří rodiče lehounce pobledli, někteří z kapsy raději hned vylovili mobilní telefon, na kterém začali hledat definici poledníku pochopitelnou i pro ty nejmenší, ale zato nejvíce zvídavé. Přímo na místě však žádné otázky stran zeměpisných znalostí dospěláků nepadly – děti se naopak chopily nůžek a s vervou začaly stříhat pásku, čímž uvedly lavičku do provozu.

Číměř pupkem světa

To však nebylo vše, protože vzápětí se přesunuly na hřiště, jímž poledník také provází, kde měly plnit zeměpisné úkoly. Nikdo je však z tohoto předmětu nezkoušel – už z toho důvodu, že mnohým byly sotva tři roky. Na jednotlivých stanovištích ale navštívily nejrůznější místa světa, jehož pupkem byla samozřejmě samotná Číměř, což bylo stanoviště přímo uprostřed hřiště (i z toho důvodu dnešní odpoledne neslo podtitul „Číměř pupkem světa“). Zde měly za úkol nakreslit českou vlajku a přidat k ní to, co se jim vybaví, když se řekne třeba „domov“. Někdo namaloval domeček, někdo maminku, ti starší občas i něco napsali.

Západně od Číměře bylo americké stanoviště – no, a protože jsou v Americe vysoké budovy, tak všichni stavěli z kostek mrakodrapy. A taky se pořádně svezli na kárce a kolečku – tedy pardon, vlastně osadnických vozech, s nimiž kolonizátoři dobývali Západ. Jen ti koně jim chyběli, a tak je museli nahradit tatínci, maminky či starší sourozenci.

Naopak severně od Číměře je Arktida i se severním pólem – ke kterému bylo potřeba dostat se po ledových krách, tedy vlastně arších bílého papíru.

Jižně je naopak Afrika plná zajímavých zvířat, jejichž obrázky bylo ale potřeba složit. Hrochovi by se asi totiž nelíbilo, kdyby měl žirafí tělo, a lev by asi protestoval proti slonovu chobotu.

Na východ od Číměře se nachází Asie – největší kontinent, který se jen tak nedá přejít. Chce to dělat pořádné kroky, k čemuž pomáhají chůdy.

A ještě dále leží Austrálie. Opět plná podivuhodných zvířat, z nichž asi nejznámější je klokan. Takže rychle do pytlů a skákat, dětičky.

Děti byly z úkolů nadšené, některé si je zkusily i vícekrát, mezi staviteli mrakodrapů byli i takoví, kteří se od velkých kostek téměř nehnuli. Kdo chtěl ale sladkou odměnu, musel splnit všechny úkoly. A pak už mohl na skákací hrad či si nechat pomalovat obličej.

„Pane učiteli, já vím!“

Nejmenší Číměřáčci jsou ještě příliš malí na to, aby chápali pojem „zeměpis“. Ale třeba jim z tohoto odpoledne něco utkví v paměti, a tak budou vědět, že na světě je kromě jejich vísky spousta zajímavých míst. Lavička 16. poledníku v. d. navíc v jejich obci zůstane napořád, a tak si třeba jednou, když se budou v zeměpise učit o tom, jak je Země rozdělena na poledníky a rovnoběžky, vzpomenou a vykřiknou: „Pane učiteli, já vím! Přímo přes Číměř vede 16. poledník. A já byl tenkrát u toho, když ho tam zaváděli!“

Fotogalerii najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-