Pravda, z pohledu většinové populace poněkud šílené kousky, které by si občas každý přál podniknout, na něž však má jen málokdo odvahu či dostatek ztřeštěnosti. Ani jedna z těchto dvou naprosto klíčových vlastností však nechybí novináři a cestovateli Danu Přibáňovi, jenž je duchovním otcem cest těmito lidovými vozítky do nejrůznějších Tramtárií a který měl dnes v Národním domě o těchto výpravách přednášku.

Slovo „přednášku“ prosím berte v případě Dana Přibáně s velikou rezervou (ostatně jako vše, co se kolem něj točí). Jednalo se o akci, během níž se obecenstvo smálo od začátku do konce. Přibáň je totiž hlavně skvělý vypravěč, jenž dokáže díky výborně zvoleným fotografiím navodit atmosféru konkrétního místa a přesně vystihnout humorné situace, které osádky Trabantů, Malucha a Jawy zažívaly (ač je třeba sportovně uznat, že některé z nich se humornými staly až s velkým odstupem, protože v daném místě a v danou chvíli mohlo jít třeba i o život).

Trabant místo Landroveru

Přibáň nezapomněl publiku sdělit, jak to vlastně přišlo, že se rozhodl vypravit do světa takovým vozidlem, jako je Trabant – který je všechno možné, jen ne výkonný a pohodlný.

„My jsme se rozhodli, že přejedem Afriku Landroverem, což byl skvělý nápad,“ sdělil. „Mělo to ale jeden malý háček – nikdo z nás Landrovera neměl a nevypadalo to, že by si jej při našich příjmech během příštích sto let mohl vůbec pořídit. Tak mě napadlo projet to Trabantem, protože to bylo jediné auto, na které jsme měli. Bylo totiž zadarmo.“

Dá se jet, i když se vůbec neznáte

Tak se zrodily legendární výpravy, od kterých Přibáně sice okolí nejprve zrazovalo, ale za nějaký čas už mu celá republika držela palce. V roce 2007 vyjeli na „krátkou“ trasu do Uzbekistánu a zpět po stopách Hedvábné stezky, později, kdy už celý podnik vešel ve známost, projeli Afrikou od severu na jih. Z této cesty již vznikl vynikající seriál, který cestovatelský lid navnadil na třetí bláznivou expedici – Přibáň dal dohromady další partu nadšenců a společně se vypravili do Jižní Ameriky až na její nejjižnější cíp u argentinské Ushuaii. Zajímavé bylo, že tato výprava byla jednak mezinárodní, jednak se jí zúčastnili hned dva Třebíčáci – Zdeněk Krátký coby kameraman a Jakub Nahodil jako fotograf.

Mezinárodní složení bylo důvodem, že Trabanty osazené českými posádkami doplnil ještě polský Fiat 126p známý spíše jako Maluch, který řídili Tomek s Radkem, a Jawa Anežka pilotovaná slovenským pohodářem Markem.

„Předtím, než jsme vyjeli z Prahy, jsem se s Tomkem potkal jen jednou. A stejně tak i s Markem,“ vysvětloval Přibáň s tím, že cesta tedy vlastně neplánovaně byla i jakýmsi sociologickým experimentem v oblasti mezilidských vztahů. „Ovšem Radka neznal nikdo z nás. My si mysleli, že se s ním zná aspoň Tomek, ale později jsme zjistili, že se ti dva potkali den před odjezdem. Takže taková parta lidí měla jet na čtyři měsíce na výpravu do míst, kde předtím nikdo z nich nebyl.“

Umíš slovensky? Tak to se domluvíš všude...

Fakt, že takovou výpravu všichni přežili bez větší zdravotní i psychické újmy, svědčí o tom, že se jedná o opravdové lidi do nepohody. Například Polák Radek během této cesty dokázal dvakrát ztratit pas, což by asi naštvalo většinu těch, kteří jezdí do světa s cestovkami, ovšem jen malinko rozhodilo celou česko-slovensko-polskou posádku. Tedy až na samotného Radka, jenž prostě takové věci bere tak, jak jsou.

Přibáň vůbec nebere v potaz fakt, že když se někam jede, měl by se umět místní jazyk.

„V Jižní Americe se mluví španělsky a portugalsky. Portugalsky neumí nikdo z nás, španělsky jen Tomek, ten ale opravdu mizerně,“ vzpomínal. „Ovšem nejvíc si vždycky s místními popovídal Marek, který umí jen slovensky. To mu ale nebránilo v tom, aby si skvěle nepopovídal s každým domorodcem. Vždycky si s ním vykládal o všem možném, pak se k nám vrátil a my se ho ptali, o čem se spolu bavili. On nám to dopodrobna vylíčil a my bohužel nikdy neměli odvahu pak jít za tím člověkem, abychom se zeptali, jestli spolu opravdu mluvili o jedné a té samé věci.“

A jede se do Austrálie!!!

Přibáňovy historky by se daly klidně poslouchat celou noc, takže i dvouhodinový večer utekl jako voda. Nezapomnělo se ale ani na dotazy z pléna – přičemž jeden se týkal chystané (a dlouho avizované) výpravy do Austrálie. Přípravy na tuto cestu jsou již v plném proudu, Trabanty by se měly na nejmenší kontinent přesunout začátkem příštího roku. Takže se můžeme těšit na další cestovatelský seriál bláznů v tom nejlepším slova smyslu a s tím největším srdcem, které je dokáže vést za jejich snem. Vždyť jak Dan Přibáň řekl: „Kdekdo si dokáže najít výmluvy, proč nemůže vyrazit tam, kam by chtěl. Nejsou peníze, nemá čas, nedomluví se.“

A přitom se stačí sbalit a jet...

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mib-