Jdete po ulici a najednou kolem vás projede nenápadné auto. Tak tiše, jako by snad mělo vypnutý motor. Pak vás ale upoutá nápis na boku. ELEKTROMOBIL. Vozítko elegantně vykrouží zatáčku, zaparkuje a vystoupí z něj usměvavá dáma. Jana Štefánková, specialistka komunikace společnosti ČEZ, která toto autíčko využívá pro své služební cesty po regionu kolem Jaderné elektrárny Dukovany.

Jak dlouho už s elektromobilem jezdíte?

Elektromobil máme na Dukovanech už třetí rok. Ovšem tenhle není původní, i když se jedná o stejný typ. S tím dřívějším jsme najezdili 40 tisíc kilometrů, tenhle má najeto deset tisíc.

Proč jste je vyměnili?
Zmiňované elektromobily jsou pořizovány na tříletý leasing. Proto tato obměna. Tu podstupuje celá flotila asi 40 elektromobilů, které ČEZ provozuje, protože jim leasing končí.

Co vlastně ČEZ vedlo k tomu, že elektromobil koupil?
Vidíme elektromobilitu jako čisté alternativní palivo. Tato auta jezdí jednak ve vlastních službách ČEZ, ale také jsou zapůjčována partnerům, abychom je prezentovali a ukázali je lidem. Ti si můžou elektromobily nejen prohlédnout, ale na některých akcích i vyzkoušet, jak se s nimi jezdí. Sami se tak přesvědčí, že je to auto nesmírně tiché, živé a samozřejmě bezemisní.

O elektromobilitě se mluví jako dopravě budoucnosti. Je podle vás tato budoucnost blízko?
Osobně si myslím, že doba, kdy se elektromobily začnou postupně rozšiřovat, nastává již nyní – na trh jsou uváděny jejich nové modely. Elektromobily zlevňují, rozšiřují se síť veřejných dobíjecích míst. Tuto skutečnost potvrzují i statistiky prodejů jednotlivých automobilek. Očekáváme, že se elektromobily brzy začnou prodávat alespoň po stovkách kusů ročně a své místo na trhu si najdou.

Zatím jste vyjmenovala jen samé klady. Ale určitě se najdou i různá úskalí, s nimiž musí člověk jezdící elektromobilem počítat.
Úskalí se samozřejmě najdou. Musíte přemýšlet, kam jedete a jestli po cestě máte nějakou dobíjecí stanici. A jestli je to rychlodobíjecí stanice, nebo normální dobíjecí stanice. Zkrátka s tímto vozem musíte plánovat. Není to tedy jako u normálního auta, u kterého vidím, že mi blikne kontrolka palivové rezervy, a tak zajedu kamkoliv na pumpu a dotankuji. Ale pro jízdy po městě a blízkém okolí je to prakticky bez omezení.

Kolik je dobíjecích stanic v Česku?
Společnost ČEZ vystavěla 37 veřejných stanic. Do roku 2015 jich plánuje postavit 100 – 150. Ale dobíjecí stanice neprovozuje jen ČEZ, celkově jich je více. Mezi jejich provozovateli přitom nejsou jen firmy, ale také nadšenci, kteří dobíjecí stanice mají doma. Prakticky lze ale dobíjet z jakékoli zásuvky, jen to trvá déle.

Je nějaká dobíjecí stanice přímo v Třebíči?
Ano, v Borovině. Obecně řečeno, není problém jezdit takto po republice, nebo i po Evropě, stačí si jen cestu naplánovat.

Jaký má elektromobil vlastně dojezd?
Oficiálně 150 kilometrů, my ale máme vyzkoušeno, že je to kolem sto čtyřiceti. Záleží na terénu, tedy hlavně na kopcích. A taky na stylu jízdy. Když jedete maximální rychlostí kolem 130 km/h, nebo zkrátka přes těch sto, vybíjí se baterie rychleji, a dojezdová vzdálenost je tím pádem kratší.

Jak dlouho se baterie nabíjejí?
Při normálním dobíjení z 220voltové zásuvky to trvá šest až osm hodin. Pak je rychlodobíjení, které trvá třicet minut. Jednu z těchto rychlodobíjecích stanic by měl ČEZ brzo postavit u centrály v Praze, a zároveň se připravuje instalace stanic ČEZ na dálnici D1, takže cestování mezi centrálou a regiony, jako jsou třeba Dukovany, brzy nebude problém absolvovat s krátkou zastávkou na dobití.

Stalo se někdy, že by vám lidově řečeno „došla šťáva“?
Ano, stalo a všichni si mě kvůli tomu dobírali. Uznávám ale, že to byla moje chyba. Bylo to snad teprve podruhé, kdy jsem s tím autem jela. Šlo o takovou nešťastnou náhodu. Den předtím jsem dobíjela, ale asi jsem to špatně zapojila, čili když jsem druhý den ráno skočila do auta, nebylo úplně nabité. Takže jsem kvapem dobíjela, ale jen asi hodinu, protože jsem se rychle potřebovala dostat do Náměště. Tam jsem zase dobíjela, ale opět jen krátce, a pak, když jsem jela asi o půlnoci domů do Rokytnice, zůstala jsem stát v lese.

Takže to bylo znásobeno tím, že jste zůstala trčet v lese a ještě ke všemu v noci.
No, to bylo výborný... (úsměv) Ještě jsem předtím míjela ve Starči hospodu a na displeji mi blikaly poslední dva štráfky. Ty ukazují, že zbývá energie jen asi na deset kilometrů. Pak na displeji naskočí želvička a to už je opravdu takové volání o pomoc. Takže když jsem tu hospodu míjela, říkala jsem si: „Mám to zkusit a jít ještě o půlnoci do hospody a poprosit je o dobití?“ Ale pak jsem si řekla, že to risknu. Ale protože k nám do Rokytnice je stoupání opravdu velké, spotřebuje se ještě více elektřiny než při jízdě po rovině. Takže mi tenhle risk nevyšel a zůstala jsem stát v lese.

Jak se to vyřešilo?
Vyřešila jsem to tak, že jsem si zavolala pomoc a odtah.

To byla nějaká speciální pomoc, která je poskytovaná přímo pro elektromobily?
Ne, vyřešili jsme to naprosto jednoduše – byla jsem dva kilometry od domu, a tak jsem si zavolala o pomoc z domova.

Vy ta auta půjčujete i lidem a různým organizacím. Stalo se někomu, že by měl s elektromobilem podobný zážitek?
Zatím ne, protože já působím jako takový odstrašující případ a každému říkám, aby si na tohle dávali obzvláště pozor. Očividně jsem na všechny s tím svým dobrodružným zážitkem zapůsobila, takže nikdo další takové problémy řešit nemusel.

Kdo si auto může vlastně půjčit?
Půjčujeme je zaměstnancům, dále neziskovým organizacím, protože provozní náklady jsou skutečně nízké. Jedno nabití vyjde na maximálně sto korun, někteří nadšenci vám elektromobil dobijí úplně zadarmo, u ČEZu lze pořídit za 150 Kč na měsíc čipovou kartu, na kterou si také můžete dobíjet podle libosti na celé síti dobíjecích stanic ČEZ. Tudíž je to pro neziskovky, a nejen pro ně, výhodné. Zrovna dneska vezu auto do Domova bez zámku v Náměšti nad Oslavou.

Kam nejdál jste s elektromobilem dojeli na základě toho, že jste si naplánovali cestu?
To jsme nikdy nezkoušeli, protože auto používáme pracovně. Ale jednou si elektromobil půjčili novináři, kteří si naplánovali cestu z jednoho konce republiky na druhý, z čehož pak vznikla reportáž. My z důvodu úspor našeho času takto nejezdíme, a protože v rámci Jaderné elektrárny Dukovany spíš takříkajíc opečováváme náš region, pohybujeme se s ním jen po okolí.
Rozhodně by ale bylo krásné si naplánovat třeba měsíční dovolenou, každý den ujet těch sto padesát kilometrů, ubytovat se, dobít, další den pokračovat dále a projet tak celou Evropu. Myslím, že by to byla cesta plná zážitků a poznávání lidí, kteří by na elektromobil jistě nějak reagovali... Určitě by to stálo za to.

Z toho usuzuji, že dobíjecí stanice lze najít prakticky všude.
Ano, díky tomu by taková cesta nepředstavovala problém. Samozřejmě by ale bylo možné dobíjet třeba i v hotelu nebo v kempu. Chce to jen mít čas a cestu naplánovat.

O auta se většinou zajímají muži. Jak reagují na to, když jako žena někam přijedete s elektromobilem?
Myslím, že koukají nejen pánové, ale i dámy. Vozítko je takové šikovné a hezké na pohled, vzbuzuje údiv, lidi se o elektromobil zajímají, zastavují se u něj, chtějí si ho vyzkoušet.

Když se vás ptají, jak se vám s ním jezdí, co jim odpovídáte?
Bohužel tento náš vůz nemá moc velký kufr, takže je to vlastně jen taková větší nákupní taška. Na druhou stranu se s elektromobilem výborně parkuje. To, že nevypouští žádné emise, snad ani nemusím zmiňovat. A taky je velice tichý, takže je s ním moc příjemné svezení.

To, že je tohle auto velice tiché, ovšem může způsobovat i problémy. Právě tento týden jsem četl, že elektromobily budou muset být hlučnější.
Je pravda, že na tohle se musí dávat opravdu velký pozor. Lidé se kolikrát i leknou, když jdou zády k vám, a najednou jste těsně u nich, aniž by vás předtím slyšeli. Na trhu už ale jsou modely se zabudovanými generátory zvuku.

Máte kromě té vybité baterie s elektromobilem ještě nějakou úsměvnou zkušenost?
Rozhodně ne tak úsměvně dramatickou, ale občas mě baví pozorovat reakce lidí, když zastavím u benzinky na kafe. Všichni se pak nenápadně dívají, jestli do vozidla, na kterém je napsáno „Elektromobil“, budu tankovat. Jsou to takové úsměvné pohledy, a tak je nakonec uklidním tím, že zavrtím hlavou, jako že ne, nebojte se, tankovat do toho rozhodně nehodlám.

Děkuji za rozhovor.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mib-