Dnes je 29. března 2024, svátek má Taťána, zítra Arnošt.
  • fotoinfo
  • Krásná duha, která se objevila dnes v podvečer na jižní straně Třebíče.
  • První poslové jara v jedné borovinské zahradě pod výpadovkou na Okříšky.
  • Dnešní západ Slunce z rozhledny na Pekelném kopci.
  • V třebíčském Fóru začala 11. února tradiční výstava Stavíme, bydlíme. Navštívit ji můžete ještě 12. února do 17 hodin.
  • Zítra to bude měsíc, co je rozhledna na Pekelném kopci oficiálně otevřena. Už jste se rozhlédli?

Malíř a velký třebíčský patriot Vlastimil Toman slaví 85 let

OSTATNÍ - ROZHOVORY - 19. 2. 2015

Akademický malíř Vlastimil Toman se dnes dožívá 85 let
Akademický malíř Vlastimil Toman se dnes dožívá 85 let
foto: Milan Krčmář

Akademický malíř Vlastimil Toman, jeden z nejvýznamnějších třebíčských umělců, se právě dnes dožívá významného jubilea. Gratulujeme!!!


Narodil se přesně před 85 lety na Nových Dvorech, odkud se záhy přestěhoval do svého milovaného „Tejna“, kde stále bydlí v malém domečku po rodičích. A i když se jeho okolí stále mění a z týnské křižovatky prašných cest, kterou si pan Toman pamatoval ze svého mládí a po níž jen občas projel nějaký ten povoz, se stal rušný kruhový objezd, pan Toman se nemění. Zůstává stále usměvavý a plný života.
Na následujících řádcích přináším upravený přepis rozhovoru, který jsem před pěti lety s panem Tomanem připravil k jeho osmdesátinám pro tehdejší Třebíčský zpravodaj.


Pane Tomane, až na výjimky, jako byla třeba doba vašeho studia, jste bydlel po celou tu dobu v Třebíči. Jak se vám žije nyní v porovnání s předchozími léty?
Než přišla demokracie, žil jsem na volné noze. Bylo to ale náročné, protože kdo nebyl zaměstnaný, měl do určité míry „přistřihnutá křidélka“. Neměl jsem žádné kšeftíky, abych mohl dobře existovat. Jiní byli podnikavější, třeba přes Dukovany, kde jsem si ani neškrtl. Nikoho jsem neznal, ale taky jsem se nikam necpal. A ani si nestěžoval, byl jsem poměrně spokojený. A teď jsem spokojený úplně. A víte proč? I když mám podprůměrnou penzi, mám v rukou jistotu. Kdežto tenkrát, když se mi podařilo prodat obrázek, bylo – jak se říká – na chleba. Teď když si někdo koupí nějakou kresbu, tak z toho mám například peníze na zarámování. V květnu a červnu budu mít výstavu, a tak ty obrazy musím nějak „obout“. Takže když mi nějaká ta koruna takto padne do klína, na rámování se hodí.

Za svůj život jste potkal spoustu zajímavých lidí a různých osobností. Prý za vámi mnozí jezdili i do Třebíče.
Ano, například v sedmdesátých létech za mnou jezdili básník Jiří Žáček a spisovatel Ondřej Neff, který má teď na internetu časopis Neviditelný pes. Já kromě malování také píšu básně nebo drobné povídky a my tu tenkrát měli literární klub, který navštěvovali.

Jste velký místní patriot, na svých obrazech často zachycujete starou Třebíč. Co se podle vás ve městě nejvíce změnilo?
Já měl třeba rád Soukopovu ulici, jak je základní umělecká škola. Ta se s výstavbou spořitelny hodně změnila. Anebo jiná zákoutí, třeba na Stařečce. Ta taky zmizela. Nebo Nové Dvory. Já to chápu, to město musí nalézt někde prostor pro výstavbu. Člověk to ale pamatoval, a pak je mu trochu líto, že to mizí. Ale někdy jsou i pěkné změny, lidé jsou za ně rádi. Já třeba pamatuju Wilsonku ještě v době, kdy tam nebyla Dalešická přehrada, to koneckonců není tak dávno. Zatopení toho údolí mi bylo taky líto. Ale teď je tam prý krásná rekreace, dokonce tam jezdí i parník, takže je to zase něco jiného a zajímavého. Lidé si zvyknou na všechno.

A přímo v Třebíči se vám nějaká novinka také líbí?
Musím říct, že se mi opravdu líbí ty nově zateplené paneláky, které mají velice krásný barevný kabát. Říkal jsem si, že prve to byl jen základ z betonu, aby lidé měli kde bydlet, a vlastně nic jiného. A najednou tomu ty firmy daly tak krásnou fasádu, takovou lidskou a radostnou.

Vy změny v Třebíči zachycujete na svých malbách a kresbách. Dá se říct, kolik obrazů jste za svůj život namaloval či nakreslil?
To bych si opravdu netroufl odhadnout. Ale bylo jich skutečně hodně. Spoustu jich mám ještě doma, další jsem třeba rozdal. Mladší lidé na obrazy moc nejsou, starší pro ně mívali větší pochopení.

Vaše obrazy mají často motiv cesty. Co pro vás cesta znamená?
Ani nevím proč, ale tohle se mě drží už odmalička. U našeho domu byla taková stará cesta, není to tak dlouho, co ji obnovili. Kolem byly keře, byla to prostě nádhera. Vlastně všechny polní cesty jsou nádherné. Bohužel jich hodně ubylo, protože vlivem scelování polí je někde úplně zlikvidovali.
Cesty jsou podle mě takovým základem pro člověka, protože po ní se vždycky někam dostane… Já moc rád vzpomínám na jednu cestu tady v Týně. Býval to takový starý nádherný kamenitý úvoz. Tam vůbec nefoukal vítr. Ale potom se o kus dál postavila vodárna, a proto starou cestu zavezli a vybudovali přímou z hlavní silnice, která vede na Pocoucov. Ale po té staré cestě zůstala aspoň mez. Na ni mám také vzpomínku, rostly na ní obrovské truskavce. Ty jsou dnes už obrovská vzácnost, člověk je jen tak neuvidí.
A z toho důvodu mě cesty vždycky lákaly. Cesta vždy byla ohraničena nějakou mezí a zároveň vedla někam dál… Pro mě to byl vždycky určitým způsobem motivující a tak trochu tajemný prvek.

Dalšími vašimi oblíbenými motivy jsou rybníky. Je to proto, že jste jich měl ve svém okolí hned několik? Přímo pod okny jeden, nedaleko je Zámiš, pak je jich řada v Týnském údolí. Další bývaly za silnicí a u Týnské kapličky. To určitě ano. Je pravda, že tady bývalo a pořád ještě je hodně rybníků. Pro mě jsou rybníky takové zrcadlo přírody. Zvláště když kolem nich rostou stromy, ten jejich odraz na hladině je pak nádherný. Někdy z nich vyskočí kapr, který to ticho tak hezky naruší. Anebo třeba když je v noci klid a svítí měsíc, tak se houpe na hladině… Tady u rybníku vedle našeho domu navíc stávala veliká lípa a ta vždycky provoněla celou náves.

Vy si ještě pamatujete, když se v Týně stavěl Hladový rybník, který v době krize stavěli nezaměstnaní?
To sice ne, ale pamatuji si, když se nedlouho potom stavěla silnice, která vede okolo našeho domu. Tu taky stavěli nezaměstnaní. Bylo to v šestatřicátém roce, můj tatínek byl starosta. Mám na to jednu vzpomínku. Tatínek byl na stavbě s těmi nezaměstnanými, kterým tu práci dal. Ti lidé tam byli s lopatami a krumpáči a tatínek tam byl s nimi a já mu přinesl oběd. Šišky se švestkami a polévku bramboračku. To si pamatuji jako dnes.
A taky si hodně vzpomínám, jak se v osmatřicátém roce odhalovala v Týně pamětní deska prezidentů Masaryka a Beneše. Tenkrát to byla moc velká sláva, přišlo opravdu strašně moc lidí. Vzpomínám si, jak to fotil pan fotograf Rybka – nejprve zdálky ze silnice, pak zblízka.
Na těch fotkách vzadu nejsou žádné domy, jen panská pole. Ta patřila hraběti Valdštejnovi ze zámku. Na toho si taky pamatuji. Jezdil na krásném koni, měl brigadýrku, vypasované rajtky. Na těch jeho polích rostly brambory a my jako školáci jsme tam chodili vytrhávat plevel. A on tam vždy na tom krásném koni přijel a obhlédl to. Dodnes si to moc dobře pamatuju, hlavně toho koně.

Prý vás v mládí bavily dvě věci – malování a kopaná. Spojil jste to někdy a namaloval někdy obraz, který by zachytil týnské fotbalisty?
Až později, když jsem se Pavlem Navrkalem pracoval na knize o třebíčském fotbalu. Tenkrát mě poprosil, abych k tomu nakreslil nějaký obrázek.
Je ale pravda, že kopanou jsem měl odmala jako kluk rád. Tady pod silnicí bývalo hřiště. Bylo to hned u rybníka, a tak tam bylo věčně mokro, jak ta voda prosakovala. A tam jsme fotbal hrávali. A když jsem zrovna nehrál, viděl jsem tu hru z okna a moc mě lákalo zase jít na hřiště.
Jenže když jsem byl starší, začal jsem o tom přemýšlet a zároveň jsem dostal z toho míče tak trochu strach. Když jsem viděl míč, jak letí z obrovské výšky, trochu jsem se bál. Takže pak jsem už spíš jen kreslil, až jsem se nakonec dostal do Brna do školy.

Teď je Třebíč krásně zasněžená (v roce 2010 – pozn. autora). Namaloval jste už letos nějakou zimní krajinku?
Musím se přiznat, že bych venku dlouho nevydržel. Kdysi to šlo. Ale naštěstí mám takovou rezervu. Míval jsem fotoaparát Flexaretu, která měla vynikající optiku. S ní jsem v Třebíči vyfotografoval snad všechna její zákoutí, a tak často tyto fotografie využívám a překresluji je.
A je pravda, že Třebíč je nejkrásnější v zimě. Dokonce bych ji přirovnal k Praze. Hrádek, to je taková naše Letná. Pod sebou v údolí vidíte nádherně rozložené město a zvláště v zimě je to pohádka. A ještě víc, když se podíváte na židovskou čtvrť. Vidíte ty domečky namačkané na sobě, ale přitom žádný nikomu nepřekáží. To je pro mě naprosto nádherný pohled.

Děkuji za rozhovor.

 

Mistr Vlastimil Toman se narodil 19. února 1930 v Týně, který tehdy byl ještě samostatnou obcí. Je velký týnský a třebíčský patriot, na svých obrazech zachytil jak město, tak i jeho okolí.
Po základní škole chtěl být kreslířem, ale nejprve se musel vyučit malířem-natěračem. V 19 letech odešel do Brna na střední grafickou školu a poté do Prahy na Umprum. Odtud ve třetím ročníku zamířil na Akademii výtvarných umění.
Jeho kresby vyšly i časopisecky a v knihách, ilustroval například Foglarovy Hochy od Bobří řeky. Dlouhodobě spolupracuje s dalším třebíčským patriotem Pavlem Navrkalem na knihách o minulosti Třebíče.
V srpnu 2015 bude v Malovaném domě zahájena výstava věnovaná jeho celoživotnímu dílu. Připravuje se také vzpomínková publikace nazvaná Tomanova životní cesta.


Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-

Čtěte také

Facebook Twitter g+ Youtube Třebíčsko
Kam vyrazit... DNES ZÍTRA
Nejnovější Nejčtenější

Třebíčský objektiv - první třebíčský e-zine.
Internetový magazín pro Třebíč, region Třebíčsko a Kraj Vysočina.

Publikování nebo další šíření obsahu serveru objektiv.trebicsko.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Příspěvky v sekci "Od Vás" nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován.

Copyright © Třebíčský objektiv 1998 - 2024

Webdesign Málek


×

Váš prohlížeč blokuje reklamu

Vážený uživateli, jelikož jste naším pravidelným návštěvníkem, zvažte prosím vypnutí AdBlocku na této doméně.
Příjmy z reklamy nám umožňují nabízet čtenářům obsah zdarma.

V horním panelu prohlížeče klikněte na ikonku ruky na červeném pozadí a zvolte
“Nespouštět na stránkách na této doméně”. Děkujeme!

TOPlist