Jedna z nejefeknějších a zároveň nejobtížněji uchopitelných one-man-show. Kdo tento dvouhodinový monolog neviděl, neuvěří, co vše si dokáže jeden člověk zapamatovat a dostat ze sebe způsobem, jímž zcela uchvátí publikum. Kdo jej viděl, ten fascinovaně přihlíží vodopádu slov, která se linou z pódia, snaží se vstřebávat další a další hluboké myšlenky, a přitom se za každou nově vyřčenou větou válí smíchy. Čtyři dohody Jaroslava Duška. Představení, které dnes proběhlo v Třebíči před zcela zaplněným velkým sálem Národního domu.

Co jsou Čtyři dohody...

Knihu Čtyři dohody napsal Don Miguel Ángel Ruiz, který se v ní věnuje čtyřem hlavním myšlenkovým pilířům starých Toltéků. Jaroslav Dušek tyto myšlenky přepracoval do jevištní podoby, v níž je divákům vysvětluje – a to pouze za pomoci doprovodné muziky a několika písniček, které tvoří předěl mezi jednotlivými částmi představení. A vysvětluje je tak okouzlujícím způsobem, že si člověk opravdu musí říct: „Nebylo by lepší žít podle učení moudrých Toltéků?“

Čtyři dohody mají podtituly Miřte slovem přesně, Neberte si nic osobně, Nevytvářejte si žádné domněnky a Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Shrneme-li to vše do jediné myšlenky, jedná se o nastavený systém vnímání naší osobní svobody.

Podle Ruize a Duška je nejsvobodnějším člověkem malé dítě, které je teprve výchovou (což je podle Duška „ochočení“) formováno v nesvobodného jedince nuceného plnit nejrůznější příkazy a akceptovat zvyklosti, které jsou definovány společností.

...v podání Jaroslava Duška

„Řekněte dítěti: 'Zmiz!' Zákonitě bude zmateno,“ říká Dušek o dohodě Miřte slovem přesně a glosuje dále: „Nebo dítěti řekněte: 'Otoč se ke zdi a spi.' Samozřejmě – každé dítě v tu ránu usne, protože dítě nezná nic lepšího než koukat do zdi a okamžitě spát. I dospělí jako na povel usnou.“

Druhou dohodou je Neberte si nic osobně, což Dušek vysvětluje slovy: „Jeden někomu řekne, že je debil, a ten druhý to hned řeší.“ Což je ovšem špatně, protože tím ten druhý jen zveličuje své ego.

Třetí dohoda, Nevytvářejte si žádné domněnky, se primárně týká partnerských vztahů.

„Vezměte si, kolik domněnek doprovází partnerský vztah. Domníváme se, že musíme někoho mít. Je to zvláštní pojetí lásky, které Toltéci vůbec nechápou. Pojetí lásky, která se musí dokazovat,“ vysvětluje Dušek. „Dokaž mi svou lásku a vynes koš. Jestli mě miluješ, tak mi prostě pomůžeš.“

Toto vynucování lásky je však naprosto chybné. Pro Toltéky láska není to, co nám má druhý dávat, aby nám ukazoval, že nás miluje. „Pro Toltéky je láska to, co dáváme my tomu druhému,“ říká Jaroslav Dušek, podle něhož je nutné otevřít své srdce, aby jím proudila všudypřítomná energie.

A čtvrtá dohoda, Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete, se opět vrací k tématu dítěte. Vždyť to, jak si hraje, právě tuto činnost dělá nejlépe. „Dítě večer nepřijde ztahané domů a neřekne: 'To jsem si ale dneska špatně hrálo.',“ poznamenává Dušek.

Z výtěžku se radovali senioři

Je velmi obtížné interpretovat několika větami hlavní myšlenky, které dnes zazněly z jeviště. A ještě obtížnější, ne-li vůbec nemožné, je pokusit se čtenářům, kteří Duškovu one-man-show neviděli, sdělit, že tato velká moudra byla pronesena nesmírně vtipnou formou. Humor, který provází celé představení, je prostě neopakovatelný – zřejmě jej dokáže navodit pouze mistr Dušek, jenž se snad narodil pro toto představení.

Představení, které do Třebíče opět dokázaly přivést organizátorky zdejšího kulturního života Ivana Řídká s Hanou Štěpničkovou. Ty jako vždy značnou část výtěžku po domluvě s Duškem věnovaly na charitativní účely – v tomto případě na Domov pro seniory na ulici Manž. Curieových v Třebíči. Šek zněl na rovných 40 tisíc korun a Dušek jej přímo na jevišti předal ředitelce domova Zuzaně Maláskové. Dalších 30 tisíc korun bylo věnováno na subjekt podporovaný přímo Jaroslavem Duškem. Velký dík tentokrát patří nejen výborným divákům, ale také firmě Envinet, která uhradila nájem za sál, díky čemuž mohla být seniorům věnována tak vysoká částka.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-