Ten se uskuteční v nezvyklých prostorách, jimiž bude velká tovární hala bývalé továrny Uniplet, kde svého času pracovaly tisíce Třebíčáků. Už jen tento fakt je pro řadu lidí velkým lákadlem. Budou mít možnost podívat se do starých známých míst, ovšem míst, která nyní budou sloužit úplně jinému účelu, než na jaký byli zvyklí. Stroje a pletačky zmizely, zato zde 26. a 27. září pět divadelních souborů odehraje celkem sedm inscenací, které doprovodí řada dalších kulturních akcí. FabrFest organizuje třebíčský divadelní soubor Ampulka, jehož principál a hlavním koordinátor festivalu Michal Lukáč nám prozradil, na co se mohou návštěvníci těšit a jak se tak velká akce vlastně připravuje.

Už stříháte metr?

Stříháme.

A jak dlouho?

Abych byl úplně upřímný, tak stříháme metr už rok. Měl jsem předtím možnost mluvit se spoustou lidí, kteří v Třebíči dělají festivaly. A když mi povídali, co všechno obnáší vytvořit tak velkou akci, opravdu jsem se zapotil. Ale protože jsme si řekli, že taková akce typu, jako bude FabrFest, tady chybí, zabejčili jsme se a šli jsme do toho. Metr tedy stříháme už rok, teď ovšem poněkud rychleji, než bych si přál. Utíká to hodně a ještě toho hodně zbývá udělat.

Co přesně?

Dramaturgie festivalu už je hotová dlouho, s ní není problém, připravena byla prakticky už o Vánocích. Měnilo se jen hudební vystoupení, nebude zde předpokládaný Deep Purple Revival, ale zahrají vynikající Pefr Jam a Let's Roll. Momentálně řešíme provozní záležitosti typu, co kde bude stát, které sdružení bude mít kde prostor a tak dále.

FabrFest tedy není klasický divadelní festival. Budou se na něm prezentovat i jiná, nedivadelní uskupení.

To je pravda. Festival nebude jen čistě prezentace Ampulky, a tedy pouze divadla, ale i řady dalších spolků, které v Třebíči působí. FabrFest má podtitul Kulturní festival v nekulturním prostředí. Zkusím to vysvětlit. Nechci paušalizovat, ale dnes skoro každý sedí u televize, na kulturu jako takovou nemá moc čas nebo chuť, takže jsme se rozhodli lidi na nějakou kulturní akci vytáhnout. Nechtěli jsme je ale vytáhnout do divadla, ale do nějakého netradičního prostředí. Právě hala bývalého Elitexu či později Unipletu, kde pracovala řada Třebíčáků, je pro to jako stvořená. Ti lidé si řeknou: „Saprlot, divadlo jo, ale tohle je nějak jiný.“ Na tohle se pak začaly nabalovat další a další věci, protože jsme zjistili, že v Třebíči je spousta aktivních amatérů, kteří se zabývají kulturou a uměním. A tak jsme se rozhodli, že tam bude výstava fotek Jiřího Fialy, k tomu přibudou performance Stanislava F. Müllera, který maluje například bagrem a jinou těžkou technikou... FabrFest je tedy v podstatě divadelní nedivadelní festival, kde bude spousta doprovodných programů tak, aby se divák, který přijde na divadelní inscenaci, mohl bavit i jinak mezi jednotlivými představeními.

Na své si prý přijdou i děti.

Ano, pro ty tam bude doprovodný program. Za snížené rodinné vstupné budou moci přijít rodiče i s dětmi, které budou moci zhlédnout dvě pohádky v podání našeho divadelního souboru, pak pro ně bude připraven skákací hrad, trampolíny, soutěže o dárky. Nebude chybět ani malování na sklo, na textil a řada dalších věcí tak, aby rodiče mohli nechat děti hrát si a bavit se a sami měli možnost podívat se třeba na vernisáž či zhlédnout filmové dokumenty nebo se zúčastnit jiných akcí, které budou probíhat zároveň s dětským programem.

Koho napadlo takový festival uspořádat? Vás?

Ne. Úplně prvotní nápad měla naše kamarádka Vendula Krausová. Ta jednou přišla s tím, že by to tady chtěla trochu oživit. Ale chtěla oživit určitou lokalitu, konkrétně Libušino údolí pod železničním mostem. Tam chtěla udělat festival, a tak se nás zeptala, zda bychom do toho šli. Já se tam pak byl podívat a musel jsem konstatovat, že na tom místě je spousta technických problémů. Chybí tam elektřina, je to otevřený prostor, jezdí tam auta a vlak a je tam řada dalších vnějších vlivů, které by mohly odvádět pozornost od kulturních akcí, které by tam probíhaly. Načež jsme si řekli, že pokud do toho máme jít, potřebujeme prostory, které k nám, coby organizátorům, budou trošičku přívětivější. Protože jsme v té době měli zkušebnu v jedné z budov bývalé továrny Uniplet, tak se úplně nabízelo využít tamní halu.

FabrFest je sice multižánrový festival, přesto v něm divadlo převládá. Navazuje na nějaké předchozí třebíčské akce, třeba Divadelní Třebíč?

Já bych si přál, aby za nějaký čas, až se celá akce vybrousí, navazovala na velkou divadelní tradici, která zde v Třebíči vždycky byla. S ní zde byla i Divadelní Třebíč, která měla své příznivce i odpůrce. Ale divadlo jako takové sem patří a je potřeba, aby zde bylo. Mně osobně je jedno, jestli bude někdo říkat, že FabrFest navazuje na Divadelní Třebíč, anebo že tím vzniká úplně nová věc. Důležité je, aby lidé dostali možnost přijít se na divadlo podívat.

Je to první ročník. Jak se vám dařilo oslovovat partnery, kteří tak vstupují prakticky do neznámých vod?

Opět budu pět velkou chválu na Vendulu Krausovou, která v tomto udělala obrovské množství práce. Oslovila řadu subjektů, je v kontaktu se sponzory a lidmi, kteří podpořili FabrFest. Neskutečnou měrou se tak zasloužila, že jsme od firem získali dostatek financí na to, aby se festival dal vůbec udělat.

Druhá věc je ta, že se mi podařilo sepsat několik grantových žádostí, přičemž myšlenka takového festivalu se posuzovatelům líbila. Díky tomu jsme dostali granty a festival se tak dá uspořádat.

A samozřejmě pevně věříme, že se najde hodně nadšenců do divadla či hudby, koupí si vstupenku, což náklady na festival také částečně zaplatí.

A jak jste oslovili vystupující? Když jste jim řekli, že budou vystupovat ve fabrice, muselo jim to připadat trochu zvláštní.

Díky tomu, že se tím zabýváme už dlouho, měli jsme možnost promyslet, jak je co nejlépe oslovit. Jako první jsme kontaktovali divadelní soubor Mimochodem z Ledče nad Sázavou, se kterým se známe z festivalu ve Slavičíně. Líbilo se nám, jak divadlo dělají a jak hrají, a protože jsme tam spolu strávili docela dlouhý čas, mohli jsme se s jeho členy dobře poznat. Jim se myšlenka uspořádat FabrFest velmi líbila, moc nám fandí, a tak nám slíbili, že přijedou. Pak už to šlo ráz na ráz. Oslovili jsme divadelní soubory z Opatova, Stonařova, Brtnice a pak hudební skupiny, výtvarníky, další sdružení... Všem se ta myšlenka uspořádat festival v tovární hale zamlouvala.

Pro ta divadla to bude soutěžní akce?

Ne. Hlavní myšlenkou nás, tedy divadelníků, je možnost setkat se a vyměnit si zkušenosti. Ty soubory existují různě dlouhou dobu, zaměřují se na různé žánry, přičemž v některých jsou silnější, v některých slabší. Takže jsme si řekli, že je dobré se po představení potkat, povědět si s herci, jak hráli, proč tak hráli, dozvědět se, co děláme dobře a co ne. Představení bude také sledovat lektor, který jejich hru zhodnotí z odborného hlediska a třeba jim poradí, co by měli zlepšit.

Nebude problém, že se hraje v tovární hale? Je to přece jen obrovský prostor s možnými akustickými potížemi, může tam být i zima...

Ano, prostor je opravdu velký, měří 91x45 metrů. To s sebou přináší spoustu technických věcí, které je potřeba vyřešit. V té hale nezůstalo vůbec nic kromě obvodových zdí a střechy, která je na několika místech navíc děravá. Takže jednou z prvních věcí, které jsme museli udělat, bylo tato místa zmapovat, abychom pod ně neposadili diváky. Pak se muselo zařídit úplně všechno. Dokonce i veřejné osvětlení, protože ani to uvnitř není. Následně to samozřejmě bylo nasvětlení jeviště, ozvučení, protože takový prostor se nedá hlasivkami umluvit... Udělali jsme ale opravdu vše pro to, aby diváci dobře viděli, dobře slyšeli a mohli si představení užít. Nechme se tedy překvapit, jestli se nám to opravdu povedlo.

Děkuji za rozhovor.

(Stránky festivalu najdete na www.fabrfest.cz.)

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mib-