Jednalo se o člověka, který se do dějin našeho města zapsal tak, jako se to nepodařilo nikomu jinému. Třebíč za jeho vedení neuvěřitelně rozkvetla, stala se důležitým centrem – a kdyby nepřišla válka, jistě by se díky Vaňkovi, který byl v roce 1939, kdy ho gestapo zatklo, na vrcholu svých sil, měnila i nadále. Zastupitelé Vladimír Malý a Petr Vašíček si dnes jeho zásluhy připomněli tichou vzpomínkou.

Pietní akt se nemohl konat nikde jinde než na Vaňkově náměstí u pamětní desky u domu „Na Praze“, kde Josef Vaněk (na snímku vlevo) bydlel. Položením kytice zde uctili památku tohoto významného třebíčského občana a Vladimír Malý nám následně poskytl krátký rozhovor.

Na Josefa Vaňka takto nevzpomínáte poprvé, že?

Ne, za bývalého vedení radnice jsme si Josefa Vaňka takto připomínali zhruba každé dva roky. Já se, ještě jako člen rady města, zúčastnil vzpomínkového aktu před pěti lety, tedy při 65. výročí jeho úmrtí.

Co konkrétně se vám vybaví, když se řekne „starosta Josef Vaněk“?

Když to řeknu lidově, tak hlavně jeho tah na branku. Pan Vaněk dokázal prosazovat neuvěřitelné věci, které změnily tvář Třebíče a které využíváme dodnes. A nejedná se přitom jen o nejčastěji zmiňované vybudování heraltického vodovodu a výstavbu vodárenské věže na Kostelíčku, která od 30. let tvoří dominantu města.

Máte na mysli třeba asi říční lázně.

A nejen je, i když je pravda, že si mnoho Třebíčanů už ani možná neuvědomuje, že když se jde koupat na Polanku, je to hlavně díky starostovi Vaňkovi. Ten sem ve 30. létech pozval architekta Fuchse a právě budova šaten je jednou z jeho vynikajících staveb. Stejně tak i budova bývalé spořitelny. Dále se ale vybudovala i kanalizace, upravovaly se ulice tak, aby vyhovovaly tehdy vznikající automobilové dopravě, stavěly se obecní domy nebo se přistavěla druhá část budovy obchodní akademie. Ale Třebíč se začala pod Vaňkovým vedením měnit i jinak. Vždyť v té době Budischowského závody přešly pod Baťu a ačkoli se jednalo o obchod mezi dvěma soukromými subjekty, byl přece jen tak velkého rázu, že do něj muselo město v čele se starostou určitě nějakým způsobem mluvit. Těžko říct, jak by Třebíč teď vypadala, kdyby Vaněk a jeho kolegové tenkrát nevyšli Baťovi vstříc.

Myslíte, že Vaňkovi při budování Třebíče pomohl jeho věk?

Určitě ano, protože na radnici nastoupil v plné síle. Když byl v roce 1925 poprvé zvolen starostou, bylo mu teprve 38 let, což podle mě tenkrát musela být docela rarita. Chod města navíc výrazně ovlivňoval už předtím, protože od roku 1919 byl radním. A uvědomme si, že od zmíněného roku 1925 byl zvolen za starostu města ještě třikrát. Když ho v roce 1939 nacisté zatkli pro jeho vlastenecké cítění, bylo mu teprve 52 let. Kdyby tedy nepřišla válka, mohl být starostou ještě nějakých deset patnáct let. Těžko říct, co všechno by se mu ještě podařilo prosadit a jak by se Třebíč pod jeho vedením změnila, ale myslím si, že kdyby k tomu opravdu došlo, vypadala by úplně jinak, než jak ji známe teď.

Je možné, že právě jeho nízký věk byl také důvodem jeho vztahu k sokolské jednotě. A to je další věc, na kterou se docela zapomíná – Vaněk díky svému mládí podporoval nejrůznější sporty a právě se sokoly měl v tomto ohledu výborný vztah. Asi tedy i díky němu se sokolům v Třebíči ve 30. létech tak dařilo. Postavili stadion, přičemž sám Vaněk a jeho radní k tomu mimo jiné přispěli vybudováním vedlejších Tyršových sadů, a zdejší župa se stala jednou z nejvýznamnějších v republice.

Vaňkovi asi k uskutečňování jeho vizí pomohlo také to, že byl poslancem za národní socialisty.

Zcela jistě to vliv mělo, protože se jednalo o velmi silnou stranu. A když za ni sedíte v Národním shromáždění a máte otevřené dveře na vládu, jistě se vám pak daří prosazovat své myšlenky mnohem lépe. Vaňkovi se i díky tomu podařilo do města pozvat jak prezidenta Masaryka, tak i prezidenta Beneše. Je sice pravda, že Masaryk do Třebíče v roce 1928 přijel také hlavně kvůli generálu Syrovému, nicméně zde jistě hrála významnou roli skutečnost, že Masaryk měl blízko k národním socialistům, a tedy i Vaňkovi. A Beneš sám byl před svým zvolením prezidentem stejně jako Vaněk poslancem Národního shromáždění. Dá se říct, že byli přátelé, takže v tomto případě se nelze vůbec divit, že přijal pozvání k návštěvě. Aby ale relativně malé město navštívili krátce po sobě dva prezidenti, to je opravdu nevídané. Silně pochybuji, že by k podobné situaci došlo, kdyby Třebíč setrvala ve své pozici provinčního maloměsta, kterým byla před Vaňkovým nástupem na radnici.

Myslíte, že se v Třebíči někdy objeví někdo podobný Josefu Vaňkovi?

O tom dost pochybuji. Josef Vaněk byl opravdový vizionář, který dokázal vidět mnoho let dopředu a dokázal své okolí přesvědčit, že to, co chce uskutečnit, bude sloužit nejen jeho současníkům, ale také lidem, kteří zde budou žít za desítky let. Navíc byl v prosazování svých myšlenek opravdu vytrvalý, nenechal se ničím odradit. Zkrátka pracoval pro město a pro jeho občany. To všechno jsou vlastnosti, které lze v jednom člověku nalézt jen velmi těžko. Podle mě to byl zcela jistě nejlepší třebíčský starosta v historii města.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mib-