Když manželé ve svém společném životě dospějí do stadia, které vypadá, že z jeho jednotvárné nudy není úniku, je to vždycky špatné. Lidé, kteří se třeba kdysi dávno milovali, si najednou nemají co říct – tedy až na ty nekonečné dohady, zda si uvařit kafe, či nikoli, zda si jít lehnout, nebo se bavit s přáteli.

Přesně tak začíná hra britského dramatika Johna Godbera Romantický víkend. Hlavní hrdinové, energická Bet a neschopný Alan, jenž navíc přišel o práci, tráví večer co večer stejným způsobem – monotónní nudou plnou plků, navíc znásobenou faktem, že žijí v domku, do kterého zatéká a jímž hrozně profukuje, a s vědomím, že jejich finanční situace je víc než mizerná.

Jedinou Alanovou kratochvílí je malování obrazů, jejichž umělecká hodnota je poněkud diskutabilní. Bet si naopak nedokáže svůj život představit bez nejrůznějších časopiseckých soutěží, na které pilně odpovídá.

Vše se ovšem změní v okamžiku, kdy Bet, v perfektním podání Petry Špalkové, vyhraje v jedné takové soutěži víkend v Paříži pro sebe a svou drahou polovičku. Alanovi, kterého výborně ztvárnil Jan Novotný, se do města světel zpočátku nechce, pak se ale scéna přenese dále...

Paříž člověka změní

…a oba hrdiny nalézáme na nočním trajektu z Británie do Francie. Tam se projeví Alanovo buranství, který sice nedokáže najít kajutu, a tak s sebou neustále tahá kufry, zato bez nejmenších problémů našel švédské stoly, k nimž si neustále chodí přidávat. Ani zde nechybí neustálé haštěření, kterým si pár okořeňuje plavbu.

Po příjezdu do Paříže manželé samozřejmě nemohou vynechat všechna zdejší lákadla, postupně ale mezi nimi začínají roztávat ledy a něco se mění. Vše vyvrcholí v chrámu Notre Dame, kde se oba začnou modlit. K čemu nebo za co, to nikdo neví. Ale snad za to, aby tyto nádherné chvíle nikdy neskončily.

„Když jsme byli doma, nejradši bych tě zabila,“ sdělí Bet Alanovi před odjezdem domů. „Přemýšlela jsem nad tím, že bych tě v noci zadusila polštářem nebo ti do kafe dala prudký jed.“

„Ale neudělala bys to, protože mě máš ráda,“ odtuší Alan.

„Ne, neudělala jsem to proto, že jsem měla strašnej strach, že půjdu sedět,“ zní odpověď.

Závěr s úsměvem na tváři a novými soutěžemi

Po návratu do Anglie se ale přece jen něco změnilo. I když je scéna stejná a manželé opět ustrojeni v županech jako před odjezdem, vidíme zde něco nového. Úsměv na jejich tvářích. A také nový Alanův obraz. Úplně odlišný od těch dřívějších. Obraz plný barev a hravosti. Obraz zachycující Paříž. Krásnou, veselou, rozjásanou. Zkrátka nádhernou a romantickou, takovou, jakou si ji vysnili a zažili. A je tu ještě něco dalšího. Časopiseckých soutěží se už účastní oba. Vždyť kdo by nechtěl vyhrát zájezd do Říma nebo třeba do Mexika?

Další představení se Stašovou a Dlouhým

Vtipnou situačně-konverzační komedii třebíčskému publiku opět zajistily organizátorky zdejšího kulturního života Ivana Řídká s Hanou Štěpničkovou. Ty mimochodem už dnes prozradily, co nás čeká na podzim – v sobotu 19. září do Národního domu přijede Simona Stašová a Michal Dlouhý, kteří sehrají komedii Vím, že víš, že vím. Ta měla premiéru teprve před měsícem, takže se jedná o naprostou novinku, což svědčí o tom, že nasmlouvat něco takového se Štěpničkové a Řídké jistě povedlo hlavně díky osobním vazbám a dlouholetému přátelství s oběma těmito špičkovými českými herci.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-