„Takový zájem jsem opravdu nečekal,“ prozradil Jaroslav Bašta, pracovník Muzea Vysočiny Třebíč, když viděl zástupy lidí, které se dnes trousily do sedlárny třebíčského zámku. Zde proběhla Baštova přednáška Konec druhé světové války na Třebíčsku, a pokud je průměrná návštěva podobných akcí sotva padesát lidí, tento večer byla účast dvojnásobná. Musely se přidávat židle, lidé seděli i na stolech a schodech.

Bašta se ve svém referátu věnoval nejen posledním dnům okupace a následnému osvobození Třebíče Rudou armádou a Svobodovými československými jednotkami, ale zmínil se i o sestřelení německého pilota v roce 1944 či o životě v protektorátu. Vše provázel dokumentárními fotografiemi, případně i mapkami. Jednou z nich byl například plánek třebíčského okresu, do něhož zakreslil velké množství míst, kde zahynuli civilisté po sovětském bombardování v posledních dvou dnech války.

Výborná přednáška měla tedy jen jedinou vadu – že je sedlárna tak malá. Bohužel, v Kamenném sále nyní nelze promítat, protože se nedá zatemnit, a muzeum musí prioritně využívat svých prostor, tedy zejména malé sedlárny, z níž se po rekonstrukci stal přednáškový sál. Věřme ale, že do budoucna se podaří problémy s nedostatkem místa nějakým způsobem vyřešit, a bude-li muzeum pořádat podobnou akci, u níž lze očekávat vyšší návštěvnost, poohlédne se přece jen po větším sále i mimo svoje prostory.