Co si představíme pod pojmem italské manželství? Vášnivé milování a většinou ještě vášnivější hádky. Ital sice nade vše miluje svoji ženu, to mu ovšem nebrání v různých avantýrách – ovšem pozor, pokud by snad zjistil, že on sám je paroháčem, raději se mu kliďte z cesty.

Tak nějak lze načrtnout hlavní myšlenku grotesky Maska a tvář, kterou dnes v Třebíči představil pražský Činoherní klub. A to ve vskutku hvězdném podání. Třebíčští diváci mohli na jevišti Divadla Pasáž sledovat Ivanu Chýlkovou, Ondřeje Vetchého, Petra Nárožného, Jaromíra Dulavu, Michala Pavlatu a další skvělé herce. Zvláště Ivana Chýlková a Ondřej Vetchý, kteří sehráli hlavní role, ve svých výkonech doslova excelovali.

Nevěra pěkně po italsku

Zápletka této frašky od Luigiho Chiarelliho, který ji napsal v roce 1916, je poměrně jednoduchá. Na zámku v severní Itálii u jezera Como žijí hrabě Paolo Grazia se svou ženou Savinou, kteří zrovna pořádají večírek pro několik přátel. Paolo si je tak jistý věrností své manželky, že když společnost diskutuje o různých mimomanželských vztazích, prohlásí, že by svou choť zabil, kdyby mu byla nevěrná. Leč o několik hodin na tuto situaci opravdu dojde – Savina si odskočí do ložnice s Paolovým nejlepším kamarádem, advokátem Lucianem Spinou (Jaromír Dulava). Paolo na nevěru přijde, avšak Luciano dokáže uprchnout dříve, než ho podvedený hrabě stačí zahlédnout.

Paolova čest je otřesena, avšak svou ženu zabít nedokáže, a tak ji „pouze“ vyžene z domu a začne tvrdit, že ji zabil a hodil do jezera. Jako advokáta, který má jeho čin ospravedlnit, si vybere právě Luciana... Tak končí první dějství, v tom druhém se však situace jaksepatří zamotá.

Ačkoli začátek hry začíná v pomalém rytmu tanga, a to doslova, záhy se tempo zrychlí do rozšafné italské čtverylky (toto již obrazně řečeno), děj rázně odsejpá, jedna vtipná situace střídá druhou. Herci se míhají na jevišti, objeví se vždy v ten (ne)pravý okamžik a divák se skvěle baví.

Vážnost, dovedená ad absurdum, stává se směšnou

Nebudeme však prozrazovat, jak vše skončí, spíše se ohlédněme za hereckými výkony. O Chýlkové a Vetchém jsme již hovořili. Své role hrají s ohromným temperamentem, jejž by jim leckterý Ital mohl závidět. Neustálé hádky, usmiřování a milostná vzplanutí, to vše třeba v jedné jediné větě, dávají této grotesce další a další grády. Je však třeba říct, že se jedná o postavy, které jsou jiné na povrchu a jiné uvnitř. Savina, jakkoli vypadá jako protřelá záletnice, je zároveň milující ženou, zatímco Paolo, tvrdý a neústupný ve svých názorech, se projeví jako slaboch a k tomu ještě pod pantoflem.

Pozoruhodné jsou také výstupy Petra Nárožného, jenž si v Masce a tváři zahrál Cirilla Zanottiho. Tohoto bankéře, jenž si za svůj život prošel snad všemi úklady lásky, již nemůže v manželství nic překvapit – a tak blahosklonně přehlíží zálety své o 35 let mladší ženy Elisy (Dana Černá), která neváhá promarnit ani vteřinu a se svými milenci flirtuje přímo před svým chotěm, když si myslí, že se Cirillo nedívá. Nárožný pronáší filozofická moudra na jakékoli téma, nevěru nevyjímaje, vždy naprosto trefně a hlasem ve stylu „mouchy sežerte si mě“, ať už se jedná o jakkoli vážnou věc.

Lze-li v této frašce vůbec o nějaké vážnosti uvažovat. Protože všechny vážné věci jsou zde dovedeny do naprostého absurdna, čímž se stávají plytkými, povrchními a směšnými. A jakkoli se takovým do absurdna dovedeným věcem snažíme uniknout, nedokážeme to. Stejně jako Paolo, který se snaží seč může bít o svou čest, aby čím dál více zabředával do směšnosti. Zkrátka jak je řečeno v podtitulu této geniální grotesky: „Kdo chce ujít směšnosti, ten do ní určitě co nejdřív spadne.“

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-