BRTNICE – I malé městečko může nabídnout kvalitní kulturu. Potvrdilo se to v sobotu 30. května v Brtnici na Jihlavsku, kde tamní divadelní soubor Bezchibi uspořádal Bezchibní divadelní festival. Jednalo se již o třetí ročník této přehlídky amatérských souborů, akce se však koná nepravidelně vždy po několika letech.

Festival proběhl v prostorách brtnického zámku, který je značně zchátralý a z důvodu nevyjasněných vlastnických vztahů a hlavně chybějících financí se opravuje jen pozvolna. Zvolené místo má však svého genia loci – představení byla spíše „undergroundová“, takže se sem skvěle hodila. Zámek sám navíc oplývá krásnou atmosférou zejména po setmění, z jeho druhého nádvoří se také nabízí krásný výhled na město, který ocenili zejména mimobrtničtí hosté.

Na festivalu jste mohli vidět celkem čtyři divadelní představení, přičemž jedno bylo určeno dětem, tři pak spíše dospělým. Nechyběla ani premiéra amatérského filmu, taneční zábava či aktivity pro děti. Zámek zkrátka žil až dlouho do noci.

Co jsme mohli vidět

Divadlo Duha z Polné do Brtnice přijelo s netradičně ztvárněnou verzí Perníkové chaloupky, až z Prahy se na Vysočinu vypravilo Divadlo bez Záruky, které představilo bláznivou komedii Nevěsta doplněnou výbornými písničkami a tanci. Příběh věčného smolaře, jemuž zemře bohatý strýček, pobavil každého v sále. Zvláště poté, co se zjistilo, že k dědictví se hlavní hrdina dostane pouze za předpokladu, že se do půlnoci ožení s pannou. A asi každý si dovede představit, že takovou podmínku není vůbec snadné splnit.

Zcela jiného rázu byla tragikomedie Dva, kterou představil dobronínský ansámbl Zmatkaři. Ačkoli v ní hráli jen dva herci, dokázali ztvárnit více než deset rolí naprosto rozdílných povah. Různé lidské příběhy se odehrávaly v anglické hospodě a vyvrcholily tragickým závěrem.

Divadelní přehlídka ale nakonec skončila vesele, a to nejen díky výborné taneční zábavě v podání jihlavské kapely China Blue, ale také téměř půlnočnímu představení souboru Áčko z Benešova. Ten diváky rozesmál svou konverzační groteskou Komedie 2013 a uzavřel tak Bezchibní divadelní festival.

Lze srovnávat s FabrFestem?

Nabízí se srovnání brtnického festivalu s FabrFestem, který loni na podzim uspořádal třebíčský divadelní soubor Ampulka. Prostředí, v němž se obě akce konaly, byla svým způsobem podobná. Jak brtnický zámek, tak bývalá hala třebíčského Elitexu na mnohých místech vypadají jako po výbuchu bomby. To sice zvoleným žánrům představení jen svědčí, u FabrFestu byl ale problém, že se v obrovské hale nejen hrálo divadlo, ale konaly se všechny další akce. Nutně to znamenalo inscenace nazvučit, při výpadku zvuku však hercům nebylo rozumět. V prostorách brtnické konírny tento prostor nevznikl – na místě se hrálo pouze divadlo, místnost navíc měla solidní akustiku, takže z jeviště bylo slyšet každé slovo. Další problém u FabrFestu byl ten, že se hala topila v prachu, což bylo nepříjemné jak pro herce, tak i pro diváky. V Brtnici tento problém nevznikl – byť jsou konírny značně omšelé, jejich prostory byly dobře uklizené (je ale jasné, že vymést prach z elitexácké haly by byl vpravdě sysifovský úkol). Naopakem negativem Brtnice bylo nízké pódium – zadní řady mnohdy neviděly, co se na něm odehrává, neřkuli když herci sestoupili dolů, což se stávalo poměrně často. Tento problém u FabrFestu vzniknout nemohl, protože pódium v hale bylo opravdu obrovské a vysoké.

V případě venkovního prostředí na tom byla lépe Brtnice, protože zvláště na aktivity pro děti či na procházky mezi představeními je zámek či přilehlý park přece jen vhodnější než tovární hala. Vzhledem k tomu, že příští ročník FabrFestu už se ale v bývalé továrně konat nebude, je tento fakt pro Ampulku nepodstatný.

V Brtnici naopak chyběly doprovodné aktivity, jako jsou výstavy. Je asi zřejmé, že graffiti či různé jiné alternativní směry, které jsme mohli vidět na FabrFestu, by brtnické občany pravděpodobně neoslovily (nehledě na to, že by se na zámek ani nehodily), ale výstava fotografií z minulých dvou ročníků "bezchibáckého" festivalu by určitě byla zajímavým zpestřením.

Brtnický festival byl pouze jednodenní, třebíčský dvoudenní. Lze si tedy položit otázku, co je lepší a zda lze tento fakt vůbec nějak srovnávat. Brtnice je velmi malé město, pro které je uspořádání i jednodenní akce nesrovnatelně náročnější než pro Třebíč – zvláště s ohledem na to, že ve větším městě logicky najdeme přece jen více divadelních fanoušků než v malém. Zaplnili by tedy brtničtí pořadatelé hlediště po dva dny? Těžko říct. Nutno ovšem přiznat, že i v Třebíči na poslední představení vydrželi jen ti skalní, o závěrečném koncertu nemluvě.

Srovnávat nelze ani oblíbenost festivalu, protože ten „bezchibní“ se konal již poněkolikáté, zatímco „ampulácký“ pouze jednou. Nápad brtnických ochotníků pořádat takovou akci nepravidelně má ale také něco do sebe. Jednak je to lepší pro pořadatele, kteří nemusejí zajišťovat program na rok dopředu, aby ihned po skončení jednoho ročníku mysleli na to, jaká představení seženou na příště, jednak jsou i diváci více natěšení. Akce pro ně nebude jednotvárná, její nepravidelnost je přiláká do hlediště spíše, než kdyby si řekli: „No, letos se mi nechce, ale festival se koná každý rok, tak tam zajdu příště.“ Na brtnickém zámku to bylo vidět při pohledu na zaplněné židličky a lavice. Občané Brtnice se zkrátka na festival nechali nalákat a zaplněné řady jistě ocenili i herci, kteří měli komu hrát.

Potlesk si zaslouží všichni

Jedno ale mají jak Bezchibní divadelní festival, tak FabrFest společné. Pořádají je lidé se zápalem pro věc – a právě to si zaslouží největší potlesk. Dělat podobné aktivity ve svém volném čase, aby jimi pobavili své okolí, to je opravdu věc hodná uznání. Nezbývá tedy než poděkovat jak „ampulákům“, tak „bezchibákům“, že se do něčeho takového pustili, a popřát jejich festivalům hodně štěstí do dalších ročníků. Ať už ten příští bude za rok či za pět let.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-