DOLNÍ VILÉMOVICE - „Konečně,“ prohlásil předseda Klubu výsadkových veteránů Brno Jaroslav Foršt, když dnes předstoupil před mikrofon v Dolních Vilémovicích. Toto jediné slovo vyjádřilo mínění asi všech zúčastněných – právě dnes bylo v této obci na Třebíčsku otevřeno Muzeum Jana Kubiše a odhalena busta tohoto hrdiny. Konečně, více než 73 let poté, co dolnovilémovický rodák Kubiš spolu s Jozefem Gabčíkem coby skupina Anthropoid zlikvidoval zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Návštěvníci si mohli expozice prohlédnout již dříve, Kubišův rodný domek coby výstavní síň sloužil od roku 2013, avšak teprve teď se sbírky ucelily, bylo nalezeno i několik nových artefaktů, které je doplnily, a byla také dokončena Kubišova busta. Tu najdeme přímo před Kubišovým domkem.

První busta měla stát už před více než 60 lety

Ta přitom v Dolních Vilémovicích měla stát už na začátku 50. let minulého století, kdy obec připravovala rekonstrukci kulturního domu.
„Byla vyhlášena sbírka, ve které se sešlo snad milion korun,“ prozradil spoluautor nynější busty Stanislav F. Müller. Ten totiž v rámci své profese pátral po určité inspiraci. „Jenže pak přišlo vyrozumění, že peníze budou využity jinak.“ Tehdejší komunistický režim západnímu odboji rozhodně nepřál a i v tomto případě potvrdil, že hned zkraje začne utahovat šrouby.

Generál předal kytku starostce

Jedním z těch, kdo bustu odhalili, byl i třiadevadesátiletý generálmajor Jaroslav Klemeš, poslední z parašutistů, kteří byli vycvičeni v Anglii a vysazeni v protektorátu. Člen skupiny Platinum-Pewter neskrýval dojetí nad tím, že se jeho spolubojovníkovi dostalo takového uznání, a ocenil ty, kteří na rodném domku Jana Kubiše odvedli takový kus práce.
„Znal jsem tu chaloupku ještě v dobách, kdy byla v dezolátním stavu. A chci poděkovat všem, kteří pomáhali, ať už to byl Vojenský historický ústav, čtvrtá brigáda rychlého nasazení a dalším,“ řekl generál Klemeš. „Ale hlavně, hlavně a ještě jednou hlavně... Byla to starostka Dolních Vilémovic paní Jitka Boučková, která se toho ujala, dala do toho veškerou práci a sílu a dokázala, že se to dokončilo. Já jí moc děkuji a chtěl bych jí za to předat aspoň kytku od válečných parašutistů.“
Viditelně dojatá starostka Boučková pak zavzpomínala na to, jak generál Klemeš informoval své okolí o rekonstrukci Kubišova domku: „Pan generál byl takovým naším patronem. Stál při chodu celé této několikaleté akce a vždycky všem vojákům říkal: 'Přispějte něco do těch Dolních Vilémovic.'“

Jan Kubiš byl formován prvorepublikovou občanskou společností

Na rekonstrukci domu a vznik muzea byla vyhlášena veřejná sbírka, která byla velmi úspěšná.
„Chtěla bych poděkovat všem dárcům a sponzorům, kteří na ni přispěli, a vůbec všem, kteří nás na té dlouhé cestě podporovali,“ sdělila Jitka Boučková s tím, že celkové náklady činily asi 3,5 milionu korun, přičemž na darech se podařilo získat kolem tří milionů. „Busta a stálá expozice, kterou máme vevnitř, byly posledními střípky do složité mozaiky, jíž ten domek bezesporu je.“
Důležitá byla podpora již zmíněného Vojenského historického ústavu (VHÚ) a také Ministerstva obrany. Nad Kubišovým činem se zamyslel ředitel VHÚ plk. Aleš Knížek, který Kubiše a jeho kolegy označil za typické produkty prvorepublikové občanské společnosti.
„Dnes onen termín 'občanská společnost' někdo chápe přes granty a dotace pro různá drobná občanská sdružení, často s diskutabilním zaměřením a výsledky své činnosti,“ sdělil Knížek. „Tehdejší občanskou společnost však formovaly spolky jako Sokol, Orel, v němž cvičil právě Jan Kubiš, Junák, dobrovolní hasiči či ochotnické soubory. Prostě to byli nadšenci, kteří nehleděli na zisk a publicitu, ale ze svých skromných prostředků, obětavosti a nadšení dokázali obrovské věci, jimiž dokázali dále strhnout k následování mnoho dalších lidí a vytvářet tak pozitivní atmosféru aktivního občana, která nám dnes často pohříchu chybí. Občanská společnost masarykovské éry žila v jiných mantinelech, kde například pojem vlastenec nebyl posměšnou nadávkou a znakem pochybné, takřka tmářské podivnosti, jak to dnes postmodernistický svět chápe.“
Podle Knížka to byla společnost, v níž muž nepřeměňuje svou čest v drobné.
„Jan Kubiš tento závazek naplnil bezezbytku, i za cenu nejvyšší,“ prohlásil na závěr.

Češi si nemusejí své hrdiny uměle vytvářet

Ministerstvo obrany zastupoval na slavnostním aktu státní sekretář Petr Vančura, podle nějž útok na Reinharda Heydricha v sobě nesl nadčasový význam.
„Byl to okamžik, který explodoval, aby změnil dějiny,“ podtrhl Vančura. „Od té doby uplynula dlouhá desetiletí a kalendář vkládá den za dnem mezi autentické události války a mírovou současnost. Každé ohlédnutí zpět tak musí překonávat větší a větší vzdálenost a to, co nazýváme historickou pamětí, je vystavováno stále náročnějším zkouškám.“
Podle Vančury je tak třeba poděkovat každému, kdo se snaží o to, aby povědomí o naší národní minulosti nebylo oslabeno.
„Pořízením busty a velkorysou opravou jeho rodného domu vztyčili další, tolik potřebný maják. Maják, který potvrzuje a posvěcuje historickou tradici a předává ji k bližšímu poznání a pochopení. Skláníme se před hrdinstvím československého vojáka, který pozvedl ruku proti tyranovi. Jeho čin je důkazem, že Armáda ČR nemusí své hrdiny ani pracně hledat, ani si je uměle vytvářet. Dobře jejich jména zná a váží si jejich odkazu.“

Úchyty z nábojnic a Kubišovy filmové záběry

Přímo při vstupu do expozice vás čeká pohled na jízdní kolo z první republiky, které bylo nalezeno v Kubišově domě a u něhož je tedy pravděpodobné, že na něm Jan Kubiš v mládí jezdil. Následují panely mapující složité vztahy v Kubišově rodině, představující jeho příbuzné, ať už vlastní, či nevlastní.
„Texty v panelech začínají dobou ještě před Janovým narozením,“ vysvětlil kurátor výstavy Zdeněk Špitálník z VHÚ. „Expozice zabírá celý Kubišův domek, kde vlastně ve dvou obytných místnostech za Janova mládí žilo osm lidí. Kromě věcí ze života Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích zde najdeme i jeho osobní korespondenci či osobní průkazy. Nejsymboličtějším předmětem, který se vztahuje k tomuto domu, je jeho domovský list.“
Skromné prostory byly nejen oříškem pro tvůrce výstavy, kteří tak měli plnou hlavu toho, jak co nejlépe expozici sestavit, ale prý překvapily i samotné nacisty, kteří po Heydrichově smrti nemohli uvěřit tomu, z jakých poměrů oba členové Anthropoidu pocházejí.
„Když se Claus von Stauffenberg pokusil zabít Hitlera, bylo to vlastně, řečeno s nadsázkou, v pořádku, protože to byl hrabě,“ řekl ředitel odboru muzeí VHÚ plk. Michal Burian. „Když ale předtím zjistili, z jakých podmínek pocházel jak Jan Kubiš, tak Jozef Gabčík, bylo to pro ně něco absolutně nepochopitelného. Na toho jejich v uvozovkách poloboha Heydricha vztáhli ruku muži, kteří pocházeli z tohoto domku a z velmi podobného domku, který je na Slovensku.“
Podle Buriana se Vojenský historický ústav snažil, aby domek nebyl úpravami nijak narušen:
„Materiálově je použito především sklo, aby zůstávaly pohledy na zdi toho domu a aby si návštěvníci mohli představit, jak to tady asi vypadalo tehdy, kdy odsud Jan Kubiš odcházel. Mosazné úchyty na sklech jsou dna nábojnic, které byly nalezeny na místě atentátu 27. května 1942.“
Unikátní je i expozice v druhé místnosti, která se zabývá Kubišovou vojenskou kariérou. Najdeme zde nejen samopal stengun, ukázku bomby či části padáku, věci, které gestapo objevilo po osudné bitvě v kostele sv. Cyrila a Metoděje, ale dokonce se zde ve smyčce promítají i unikátní filmové záběry Jana Kubiše z jeho pobytu v Anglii, jež byly objeveny teprve nedávno.
Velice zajímavým artefaktem je uniforma Kubišova kamaráda Václava Málka, který pocházel z Okříšek a po válce žil v Třebíči. Často spolu trávili dovolené, Kubiš se o něm navíc zmiňuje ve svém dopise na rozloučenou před odletem do protektorátu. Kromě společné fotografie ve vitríně můžeme vidět i upomínkové předměty, které si oba kamarádi zakoupili při výletu do Stratfordu. Tyto věci VHÚ věnoval syn pana Málka, Václav Málek mladší, jenž dodnes žije v Třebíči.

Fotogalerii z akce najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-