Prakticky ihned poté, co byly 10. června 1942 vypáleny Lidice, vznikla ve městě Stoke-on-Trent v Anglii iniciativa „Lidice Shall Live“ (Lidice musí žít). Její vůdčí osobností byl židovský lékař Barnett Stross, původem Polák, kterého zkáza českého města hluboce zasáhla. Anglické městečko od té doby s Lidicemi pojilo silné pouto, v posledních letech ale ve Stoke-on-Trent vzpomínky na hrůzný příběh Lidic přesto poněkud vybledly. To vše se rozhodl změnit tamní učitel historie Steve Dyster, jenž spolu se svým kamarádem, uměleckým keramikem Markem Dallym, vyrazil začátkem června na cyklojízdu, která oficiálně skončila 18. června právě v Lidicích. Neoficiálně však pokračovala ještě dál, aby 21. června oba cyklisté dorazili do Dolních Vilémovic na Třebíčsku, kde se narodil Jan Kubiš, který společně s Josefem Gabčíkem zlikvidoval zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jehož smrt nacisté pomstili právě vyhlazením Lidic.

Steve: Řekl jsem si, že bych do Lidic chtěl jet, protože je to zajímavá myšlenka. A pak jsem si řekl, že kdybych tam jel na kole, mohl bych počítat i s nějakou publicitou a víc bych tak upozornil na sepětí Lidic se Stoke-on-Trent. A tak jsem se zeptal ještě Marka, zda se mnou nechce jet na kole do České republiky, a on řekl: „Proč ne.“

Kolik jste najeli kilometrů a kolik dní jste strávili na cestě do Lidic?
Steve: Bylo to celkem 13 dní. Vzdálenost činila něco přes tisíc mil, tedy asi 1600 kilometrů. Ale nejeli jsme každý den naplno, měli jsme dva dny s poloviční trasou, například z Münsteru do Drážďan.
 
Nemuseli jste řešit žádné problémy?
Steve: Ani jeden defekt, ani jednu poruchu. Jen Markova bota se trochu rozpadla a má na ní teď „žraloka“. Ale to je asi to nejhorší, co nás potkalo.

Co se vám na cestě nejvíce líbilo?
Steve: Byla toho velká spousta a občas to byly i velmi malé drobnosti. Ale je pravda, že příjezd do Lidic byl pro mě naprosto jedinečný. Velice mě zaujal také starý most přes řeku Střelu a Frauenkirchen v Drážďanech.
Mark: Pro mě byla nejdůležitější právě myšlenka týkající se Lidic. Bylo to velmi dojemné, plné pohnutek. Uvědomil jsem si, jak je důležité přátelství a soudržnost a jaké je vlastně pouto mezi Lidicemi a Stoke-on-Trent. Den, který jsme v Lidicích strávili, pro mě znamenal hrozně moc a asi na něj budu vzpomínat do konce života. Ale vzpomínat budu i na Českou republiku jako takovou. Byl jsem tu poprvé a moc se mi tu líbilo.
Steve: Musím říct, že jsem vaši zemi také navštívil poprvé a mám tytéž pocity.

Co přesně se vám zde líbilo, pomineme-li dojmy z Lidic?
Steve: Kostely, architektura... Samozřejmě i jazyk. Angličtina, holandština, němčina, to jsou podobné jazyky. Čeština ne, proto je pro mě zajímavá. Pivo je tu vynikající. Cyklistika je tu také skvělá. Mnohé cyklostezky jsou na opravdu vynikající úrovni. Moc jsme si je užívali, navíc vedou opravdu krásnou krajinou. Něco je hodně odlišné, ale to je právě to, co dělá cestování cestováním.
Mark: Musím říct, že mně se velmi líbilo místo, kde pracuješ, Milane. Alternátor v Třebíči, ten na mě udělal opravdu velký dojem. Je ohromující a opravdu zajímavý. Ve Spojeném království je podobné místo, Centre for Alternative Energy ve Walesu. Ale zde v Třebíči je to opravdu revoluční. Určitě mi jeho návštěva otevřela oči, vidím, že Česká republika se plně otevírá novým technologiím, chce čistou energii. Pak mě stejně jako Steva zaujalo i vaše pivo, je vynikající.

Co si myslíte o českých cyklostezkách? Můžete je srovnat s těmi západoevropskými?
Mark: Některé jejich části jsou vynikající, s velmi dobrým povrchem. Občas se objeví velmi blátivé úseky, které jsou obtížně průjezdné, jinde je špatné značení. Takže jsou zde velmi dobré a ne tak dobré cyklostezky. Ale myslím, že v budoucnosti se to zlepší. Česká republika láká turisty a s nimi samozřejmě přicházejí i peníze, což se pak projeví na ekonomice a potažmo i cyklostezkách. Je to zkrátka proces.
Steve: Osobně si nemyslím, že jsou zde velké rozdíly oproti Velké Británii. Na řadě míst mi vaše cyklostezky připadaly dokonce lepší. A ani nevidím velký rozdíl oproti Německu, kde jsou cyklostezky vynikající.

Cestovali jste nejen po cyklostezkách, ale samozřejmě i po normálních silnicích. Jací jsou podle vás čeští řidiči?
Steve: Myslím, že většina českých řidičů při předjíždění cyklistů nechává poměrně dost místa. Ano, jezdí docela rychle, ale nemíjejí cyklistu v těsné blízkosti. Stalo se tak možná ve třech případech, ale to je stejné jako v Británii. Třeba v Holandsku je to úplně jiné, tam se kvůli cyklistům všechno zastaví. Ale to je jinde opravdu neobvyklé, jak v Německu, tak ve Spojeném království.

Vaše cesta vedla i do Kubišova rodného domu v Dolních Vilémovicích.
Mark: Tam se mi moc líbilo. Bylo to krásné místo ukazující, kde se narodil, dýchající historií. Je to velmi malé muzeum, ale zato velmi osobní. Návštěvníkům mnoho dává, je velice informativní. Moc se mi líbilo, že to byl vlastně společenský projekt, lidé ve vesnici se sešli, aby vybudovali památník jednomu ze svých rodáků, který změnil průběh války.
Steve: Já s tím plně souhlasím a stejně jako Mark říkám, že to muzeum je velmi osobní. Ukazuje celou Kubišovu rodinu, je myšlenkově velmi čisté. Nesnaží se o bůhvíjakou velkolepost, nekřičí do světa: „Byl to velký muž!“ Je skromné, ukazuje obyčejného moravského kluka. Normálního školáka, ze kterého se stal hrdina. Zapůsobilo na mě opravdu velmi silným dojmem a myslím, že na něm byla odvedena skvělá práce.
Mark: Kubiš se postavil tyranii. Heydrich jednoznačně představoval zlo, byl to odporný člověk. A Kubiš s tím chtěl něco udělat. Zemřel velmi mladý, obětoval se.

Věděli jste něco o Janu Kubišovi před svou cestou?
Steve: Ne, neznal jsem ani Kubiše, ani Gabčíka. Ale právě to je na celém to příběhu fascinující, jak se rozrůstá, jak toho poznáváme čím dál více.
Mark: Ano, to je pravda. Já před tou cestou věděl jen málo, ale postupně jsem se dozvídal další a další věci. Zvláště poté, co jsem strávil den v Lidicích, věděl jsem toho více a více. Pochopil jsem, co přesně se stalo. Je to velmi silný příběh.

Steve, využiješ získané poznatky ve své profesi učitele dějepisu?
Steve: Určitě ano. Mohu využít spoustu poznatků, které jsem za tu cestu získal. Mohu srovnávat, jaký byl život za války v Anglii, jaký byl v okupované Evropě, jaký byl na Východě. A do toho mohu přinést celý tento příběh. Lidem tak mohu ukázat širší kontext celé války v Evropě. A to pak pomáhá porozumět i dnešní době.

Napíšete o své cestě nějaké články či knihu?
Steve: Myslím, že ano. Chtěl bych něco napsat do různých časopisů, možná něco delšího.
Mark: Psal jsem krátké postřehy na facebook. Ale rád bych nějak zhmotnil to, co jsem viděl a co mě zaujalo. Chtěl bych proto vytvořit něco z keramiky.

Poslední otázka – vypravíte se do České republiky znovu, třeba i se svými dětmi?
Mark: Myslím, že můžu mluvit za oba, když řeknu, že pro nás je v České republice vše velmi levné. Takže sem rád vezmu rodinu na dovolenou a užijeme si spoustu zábavy a poznáme opravdu krásná místa. Už jsem o tom mluvil s mojí manželkou Susan a ona řekla: „To zní opravdu dobře.“
Steve: Já přijedu zcela jistě. Je tu spousta zajímavého. Možná Českou republiku procestujeme na kolech, možná autobusem.

Více fotografií najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-