Borovinský větrný mlýn poutá pozornost jak řidičů, kteří kolem něj projíždějí při cestě do Jihlavy, tak i cestujících ve vlaku, jenž jej těsně míjí (když tedy vlakové spojení funguje, což v poslední době v Třebíči rozhodně říct nelze). Je trochu paradoxem, že sami Třebíčáci jej stejně jako návštěvníci města znají jen zvenku – byť na tuto unikátní památku mohou být právem hrdí. Těch, kteří v posledních dvaceti třiceti letech navštívili vnitřní prostory větrníku, je totiž opravdu poskrovnu – což se změnilo dnes, kdy byl mlýn mimořádně otevřen (fotogalerii najdete zde).

Není divu, že první zvědavci se začali trousit zhruba ve dvě hodiny odpoledne, byť prohlídka měla začít ve tři. Vnitřní dispozice mlýna jsou malé, takže ti, kteří přišli s předstihem, si jej mohli prohlédnout pěkně v klidu. K dispozici jim byl Jan Doubek z Kruhu přátel Technického muzea v Brně, který mapuje všechny větrné mlýny v republice.

„Bývalo jich asi tisíc, ale dochovalo se jen zhruba sedmdesát, přičemž z mnohých z nich jsou už jen ruiny,“ sdělil. „Třebíčský mlýn je proto unikátní nejen tím, jak je zachovaný, ale také svou stavbou. V mlýně se drtila kůra, z níž se vyrábělo tříslo pro místní koželuhy, což bylo dominantou vodních mlýnů. Větrný mlýn podobného typu ale nikde jinde v republice není, a proto je zcela jedinečný.“

Nic z původního zařízení se nedochovalo

Mlýn nechali postavit bratři Budischowští v roce 1836, kteří jej využívali pro svou kožedělnou výrobu. Jeho stavbou reagovali na stále zvyšující se ceny mletí kůry, které si účtovali zdejší mlynáři, pro něž bylo prioritou mletí mouky.

„Mlynáři situace využívali, a proto svou práci značně nadhodnocovali,“ vysvětlil Jan Šplíchal z Masarykovy univerzity v Brně, který se věnuje historii zdejšího kožedělného průmyslu. „Kůra se mnohdy dovážela až ze Znojma, kvalitní duběnka pak dokonce až z Uher.“

Větrník v době svého vzniku vypadal jinak, než jej známe dnes. Přesná podoba je však pořád poněkud obestřena tajemstvím, protože nákresů se dochovalo velmi málo.

„Je pravděpodobné, že kolem mlýna byl ochoz. To však musí potvrdit stavebně-historický rozbor,“ řekl k tomu Jan Doubek. „Střecha byla otáčivá, pohybovala se pomocí tzv. šráků. Uvnitř mlýna byly stoupy, které drtily kůru. Nic z interiéru se ale nedochovalo, všechno vybavení zřejmě zmizelo poté, co bylo ve mlýně ve 30. létech minulého století zřízeno sociální bydlení.“

Bydlení muselo být značně nehygienické

V jednom ze tří bytů, nebo spíše místností, které tak po přestavbě vznikly, bydlela i Marie Kasárníková. Ani ta si nenechala dnešní prohlídku ujít.

„Vůbec na nic si nedokážu vzpomenout,“ řekla překvapeně, když si interiéry prohlédla. „Bydlela jsem tu do šestačtyřicátého jen s maminkou, protože tatínek zahynul v Mauthausenu. Vybavuji si žebřík, který tady pořád venku ještě je, ale asi je už jiný než ten, který zde býval za války. Maminka po něm utíkala, protože ji prý Rusi, když táhli Třebíčí, chtěli znásilnit. Pak mám ještě další vzpomínku na konec války, kdy lidi za mostem chytili nějakého německého kluka. Byl to voják, chtěli ho oběsit. Nevím, jak to s ním dopadlo, protože maminka mi zakázala jít se na to podívat a já zůstala zavřená doma.“

Mimochodem, místnosti byly absolutně nevybavené, hygiena zde musela být prachbídná – například na toaletu se muselo nejspíše chodit do sklepa, kde jsou dodnes dochované dva suché záchody.

Střecha by se měla opravit zcela určitě

Poslední nájemníci, manželé Vondráčkovi, které si starousedlíci pamatují coby trochu svérázné, avšak velice pracovité a obětavé zaměstnance technických služeb, bydleli ve mlýně do roku 1975. Pak byl větrník vystěhován, byly na něj umístěny lopatky, které měly připomínat minulost této podivuhodné stavby. Ty jeden čas poháněl i elektromotor, jenž se dodnes dochoval v podkroví. Návštěvníci měli možnost nahoru vyšplhat po žebříku a aspoň zdálky si jej prohlédnout – načež všichni konstatovali, že ať už se bude s mlýnem dít v budoucnu cokoli, určitě by se měla opravit střecha této kulturní památky. Ta totiž připomíná spíše cedník.

Mlýnům bude věnována i výstava, která začne v pondělí 17. října ve čtyři odpoledne ve vestibulu kulturního domu Fórum. Jen o hodinu později v malém sále Fóra proběhne přednáška Jana Doubka o historii mlýnů v České republice. Tyto akce, včetně dnešní prohlídky mlýna, připravilo Městské kulturní středisko Třebíč.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-