Asi ještě hodně dlouho budou těm, kteří dnes navštívili představení Edith a Marlene, znít v uších skladby jako La vie en rose, Je non regrette rien anebo Lili Marleen. Nikoli však v originálech, nýbrž v českém provedení, které s naprostou bravurou představily Hana Seidlová coby „pařížský vrabčák“ Edith Piaf a Renata Drössler jako „modrý anděl“ Marlene Dietrich. Fascinující drama o životě dvou zpěvaček, které si podmanily Evropu i Ameriku, k nám na pozvání agentury KulturTOP Ivany Řídké a Hany Štěpničkové přivezlo pražské Divadlo pod Palmovkou.

Konkurentky, nebo přítelkyně?

Asi jen málokdo z návštěvníků Národního domu dnes tušil, na jak strhující přestavení, které napsala maďarská autorka Éva Pataki, se vlastně chystá. O to větší bylo překvapení, když obě hlavní protagonistky za doprovodu živého orchestru začaly zpívat ony nezapomenutelné písně, jimiž dobyly svět – a když se všem před očima začal odvíjet příběh žen, které si nemohly být více vzdálené, ale zároveň tak blízké. Obě se prý ve skutečnosti potkaly jen na pár minut, zde se však odvíjí více než třicet let, během nichž spolu soupeřily, ale také jedna ve druhé nalezly tu nejlepší přítelkyni.

Děj se věnuje spíše rozpustilé Edith Piaf, Marlene Dietrich se může zdát poněkud upozaděná. Je to však jen pouhé zdání, protože ve chvíli, kdy nespoutanost začne přerůstat Edith přes hlavu, nastupuje Marlene se svou chladnou profesionalitou, jíž se svou přítelkyni snaží zkrotit. Je zajímavé, že ty dvě si vystačí s prakticky neměnnou scénou – k naprosté dokonalosti jim stačí jen orchestr a jejich hlasy, jimiž okouzlují publikum.

Pódium bylo plné herců

Nic z toho by však nemohlo fungovat bez značného množství vedlejších postav – a je nutno říct, že málokdy se jich na pódiu Národního domu sejde tolik. Až na dvě výjimky jsou těmito postavami muži, kteří se proplétali životy obou zpěvaček až do smutného Edithina konce.

Vynikající herecké výkony a hlavně zlato v hrdle, které předvedly obě hlavní protagonistky, si zcela právem vysloužily závěrečný aplaus vestoje. Hra Edith a Marlene jednoznačně posunula žebříček kvality třebíčského divadla opět o kousek výše – za což je opět potřeba poděkovat oběma organizátorkám, Ivaně Řídké a Haně Štěpničkové. Díky! Nebo spíše Merci beaucoup!

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-