Už je to 75 let, co Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem provedli jeden z nejhrdinštějších činů v našich dějinách – zlikvidovali zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a naplno tak ukázali, že Češi stojí po boku Spojenců. Odvážný čin, který neměl během 2. světové války obdoby, vyvolal řadu reakcí. Ze strany nacistů rozsáhlé represe, vraždy a zejména vypálení Lidic a Ležáků, ze strany Spojenců hlavně odvolání Mnichovské dohody. Oba výsadkáři, společně s dalšími pěti kamarády, za svoji statečnost zaplatili životem po boji s komandem SS v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Jan Kubiš, rodák z Dolních Vilémovic u Třebíče, utrpěl mnohačetná poranění, na jejichž následky zemřel v lazaretu SS v Praze-Podolí, aniž by nabyl vědomí. Jeho rodina s řadou blízkých Kubišových přátel byla 24. října 1942 zavražděna v koncentračním táboře Mauthausen. To vše si připomněli účastníci pietního shromáždění, které se konalo před Kubišovým rodným domem v Dolních Vilémovicích.

Kubišův rodný domek byl ještě před několika lety naprostou ruinou. Teprve díky iniciativě starostky Jitky Boučkové se začal měnit na důstojný objekt, v němž nyní sídlí muzeum připomínající nejslavnějšího rodáka obce a nejvýznamnější individuální čin 2. světové války. Malá vesnička však těžko sháněla potřebné miliony na rekonstrukci a vlastně jen díky nezdolné víře starostky ve šťastný konec celé této rozsáhlé akce se podařilo projekt dokončit. Rekonstrukce přesto zpočátku vyvolávala řadu svárů mezi místními.

„Když jsme v roce 2009 začínali s myšlenkou opravit Kubišův rodný dům, bylo to na popud brněnských výsadkových veteránů. Pro mnohé jsem tehdy byla za blázna a málokdo věřil tomu, že se podaří prostředky na opravu nasbírat ve veřejné sbírce,“ uvedla Jitka Boučková. „Stejně tak i oprava tohoto rodného domu byla jedním z bodů v petici na odvolání starostky v roce 2012. Karty se ale otočily. Přišli brigádníci, dobrovolníci z místní omladiny, z vojenských historických klubů, vojáci z aktivních záloh z Jihlavy. Odpracovali zde 1055 hodin dobrovolné práce. Přišli dárci, kteří darovali neskutečné peníze. Přišli příznivci, kteří nás podporovali. Získali jsme podporu veřejnosti, a dokonce i kamarádů Jana Kubiše.“

Právě jeden z těchto kamarádů, pan Alois Denemarek, který zemřel před třemi roky ve věku 97 let, věnoval 300 tisíc korun.

Vojenský kaplan: „Zlo je nástroj, který převyšuje samotného člověka.“

Zmíněný klub výsadkových veteránů se vilémovických akcí spjatých s Kubišem zúčastňuje každoročně. Letos udělil starostce a obci Dolní Vilémovice za její snahu pamětní medaili, kterou převzala z rukou předsedy klubu Jaroslava Foršta. K tomu se připojil i Vojenský historický ústav (VHÚ), jenž Vilémovicím udělil pamětní odznak generála Medka.

„Tento odznak se uděluje opravdu jen výjimečně. V tomto případě je spojen s oboustrannou spoluprací, kterou máme s paní starostkou na výborné úrovni, tak i za propojení minulosti a současnosti, což dům Jana Kubiše splňuje v plné míře,“ uvedl pplk. Martin Mlčoch z VHÚ.

Na slavnostním shromáždění promluvil i vojenský kaplan kpt. Petr Němec z náměšťské letecké základny. Jeho řeč o zlu, které je všude kolem nás, na všechny asi nejvíce zapůsobila.

„Ve světě existuje zlo. Denně sledujeme na televizních obrazovkách, co se kde odehrává, a trneme trochu hrůzou, co nás čeká,“ uvedl. „Zlo je nástroj, který převyšuje samotného člověka. Nemáme se bát těch, kteří jsou schopni připravit nás o náš život. Duši nám totiž vzít nemohou. Jestliže dnes stojíme před tímto domem, neznáme sice detaily příběhů všech lidí kolem heydrichiády, ale víme, že nasadili své životy pro věc, která je zcela přesahovala a přesahovat je bude, pokud svět bude světem. Dovolte proto, abych vám popřál spoustu odvahy, radost z budoucího života, který bude tím dobrým a veselým jenom tehdy, když budeme se zlem, ať v jakékoliv formě, umět bojovat.“

Akce měla i doprovodný program v podobě přeletu bojového vrtulníku právě z náměšťské letecké základny, vystoupení skotského dudáckého bandu The Rebel Pipers, srazu veteránů a koncertu kapely Taxmeni.

Fotografie najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-