Přesně před sto lety, 2. července 1917, skončila bitva u Zborova. V podstatě drobná šarvátka, která by ve srovnání s jinými velkými boji 1. světové války zůstala nepovšimnuta – kdyby se v ní vůbec poprvé neangažovali Čechoslováci, kteří bojovali v ruských legiích. Malé městečko Zborov na dnešní Ukrajině se tak stalo symbolem boje našich pradědů za samostatný československý stát, což bylo zejména za první republiky každoročně s velkou slávou připomínáno.

Po sametové revoluci jsme se k této tradici vrátili, přičemž letošní stoleté výročí provází řada akcí, jimiž se různé organizace snaží význam zborovské bitvy připomenout (v třebíčské knihovně například stále probíhá výstava věnovaná našim legiím – více zde). Československá obec legionářská do mnoha obcí, z nichž pocházeli padlí z bitvy u Zborova, mimo jiné rozeslala speciální svíčky, jejichž zapálením dnes v 18 hodin potomci či blízcí padlých legionářů uctili jejich památku.

Bitva u Zborova byla výjimečná i v tom, že v ní bojovali Češi proti Čechům. Na rakousko-uherské straně totiž bylo nasazeno několik pluků z českých zemí, a to i 81. jihlavský pěší, v němž bojovala řada Třebíčáků. Často se stávalo, že se vojáci při útoku navzájem poznávali – a bohužel docházelo i k tragédiím, kdy otec zastřelil svého syna. Další význam bitvy tkvěl v tom, že legionáři pro ni zvolili zvláštní taktiku útoku v malých skupinách, podobající se taktice dnešních speciálních sil, na niž nedokázali císařští vojáci reagovat a která navíc kvůli rychlému tempu dělala problémy i Rusům.

Do bitvy aktivně zasáhli například budoucí prezident Ludvík Svoboda z blízkého Hroznatína, třebíčský sokol Josef Jiří Švec, původem z Čenkova u Třeště, nebo třebíčský rodák a pozdější armádní generál a předseda vlády Jan Syrový, který během ní přišel o oko.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-