Třebíčský novinář Antonín Zvěřina je známý smyslem pro humor – což potvrdil i dnes v Městské knihovně Třebíč na křtu své nové knihy, v níž tentokrát zabrousil do poezie. Jeho „Říkanky a tak“ jsou krátké básničky, jimiž glosuje svět kolem sebe, kamarády i třeba jen drobné příhody, které se mu ten den staly.

Už Zvěřinův nástup byl famózní, byl totiž neustále nucen měnit si brýle a půjčovat si je od svých fanoušků.

„Když jsem si balil věci na křest, tak jsem si pořád říkal, že nesmím nic zapomenout. No a když jsem byl ve výtahu, zjistil jsem, že jsem si s sebou zapomněl vzít ty knížečky, které dnes pokřtíme. To by bylo samozřejmě blbý. Asi jako byste šli do kostela pokřtít dítě a zapomněli ho doma,“ vysvětloval. „Tak jsem se pro ty knížky vrátil, a když jsem přijel sem, zjistil jsem, že nemám brejle.“

Březina moc ne, zato mraveneček ano

Díkybohu se tedy našlo několik dobrých lidí, kteří mu brýle půjčili, díky čemuž na křtu nechybělo ani autorské čtení. Ovšem než se k němu dopracoval, přítomní si vyslechli několik básníkových příhod či vyprávění o jeho vztahu k poezii.

„Básničky se mi líbily vždycky, ale to neznamená, že poezii hltám. Já poezii moc nerozumím. Třeba takový Otakar Březina… To je pro mě naprosto nepochopitelná poezie,“ přiznal Zvěřina. „Já ji mám ve Stříteži v knihovně a čtu ji jedině tehdy, když se vracím z hospody a jsem trošku opivněný a ovíněný. Pak čekám, že jí budu rozumět. Čili zalezu do postele, vezmu si třeba tu sbírku Ruce, otevřu ji, čtu – a stejně tomu nerozumím.“

Antonín Zvěřina si zpaměti pamatuje jen jednu básničku, a to Polámal se mraveneček. A to jak v původní, tak i své, přepracované verzi, kterou přednesl návštěvníkům:

(…) Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,

třikrát denně kapku rumu, bude chlapík jako rys.

Dali rumu podle rady, mraveneček stůně dál,

celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky, pátý volal: „Neplakej,

zajdem spolu do hospůdky, do rána ti bude hej!“

Nalil do něj litr rumu, pohladil ho po čele,

hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele!

Epos o plenění města

Zvěřina sice vydal knížku plnou své lidové poezie, rozhodně však neusíná na vavřínech. Přiznal, že městu Třebíči v posledních několika měsících skládal výpravný epos o 120 slokách, který nazval „Kterak Matyáš Korvín Třebíč dobyl, ale nepokořil“. Což se hodí, neboť za necelé dva týdny si připomeneme 550. výročí vpádu uherského krále do Třebíče, její plenění a srovnání se zemí.

„Psal jsem to tři měsíce,“ vzpomínal Zvěřina. „Už jsem kolikrát řval, protože mi to nešlo. Tři týdny mě nenapadl ani jeden verš. Ale nakonec jsem to dokončil. Předám to městu a jestli to nevydají, tak napíšu ještě jednu takovouhle báseň a bude hodně kritická.“

Věřme však, že se představitelé města k této monumentální skladbě postaví čelem, protože jinak by ochudili obyvatelstvo o opravdu skvostný vhled do historie. Návštěvníci křtu měli možnost poslechnout si prvních několik slok, které avizovaly, že něco takového tu opravdu ještě nebylo.

Devítiměsíční kmotřička

Od básně čítající 120 slok se ale Zvěřina přesunul zase zpět ke své nejnovější útlé knížečce, která obsahuje kratičké básničky. Všechny přítomné vyzval, aby ten, kdo chce, přistoupil a knihu mu pokřtil. Nikdo se k tomu ale neměl, a tak byla jako kmotrou zvolena teprve devítiměsíční Berenika, která celé Zvěřinově produkci se zájmem přihlížela – a ozvala se teprve v okamžiku, kdy začal hrát na kytaru, aby před křtem diváky obohatil i trochou hudby. Tak mladičká kmotřička rozhodně není běžným jevem a jistě by nebylo od věci dotázat se v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit, zda by Berenika neměla být napsána do České knihy rekordů (ne-li té celosvětové Guinnessovy).

A potom již následovala autogramiáda a volná zábava. Tak ať se nová kniha líbí, a Ty, Toníku, piš dál!

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-