Jeho díla byla překládána do mnoha jazyků – němčiny, francouzštiny, angličtiny, ale i menších, jako je polština, bulharština či srbština. Když zemřel, Lidové noviny o něm uveřejnily nekrolog na celé dvě stránky a o jeho životě informovaly i v řadě dalších čísel. Když v roce 1928 navštívil Jaroměřice nad Rokytnou prezident Tomáš Garrigue Masaryk, sám přišel k menšímu pánovi postávajícímu nenápadně opodál a několik minut s ním rozmlouval. Karel Čapek, který tehdy Masaryka doprovázel na jeho cestě po Moravě, toto setkání popisoval, jako by se setkali dva bozi – bůh státnický a bůh poezie: „Všichni poodstoupili od těch dvou velikých mužů a dívali se na ně z povzdálí, protože bylo vidět, že spolu mluví, jenom spolu. Byla to největší chvíle celého zájezdu. Jediná chvíle, kdy nikdo jiný nemluvil, jen ti dva.“
Tím drobným mužem, se kterým v nejvyšší úctě mluvil náš první prezident, byl básník Otokar Březina. Sice o osmnáct let mladší než Masaryk, ale tehdejším lidem uctívaný podobně jako prezident-osvoboditel. Ve čtvrtek 13. září 2018 uplynulo přesně 150 let od narození Otokara Březiny (tedy vlastně Václava Jebavého, jak znělo jeho původní jméno). Narodil se v Počátkách, jeho život je ale neodmyslitelně spjat s Jaroměřicemi nad Rokytnou, kde žil od roku 1901 a kde v roce 1929 zemřel. U jeho hrobu se dnes sešla řada osobností i běžných občanů, aby si připomněli tohoto velikého mystického básníka, který spolu s Vrchlickým, Zeyerem či svými přáteli Demlem a Durychem patří mezi největší velikány naší poezie. Po celou sobotu navíc v jaroměřickém zámku probíhá i sympozium věnované Otokaru Březinovi a jeho dílu.
Březinova slova platí i nadále – a možná ještě v mnohem větší míře
Březinovo dílo fascinuje dodnes – a dodnes vyvíjí činnost i Společnost Otokara Březiny, která byla založena již v roce 1932 a nyní má asi 300 členů. Její předseda Jiří Höfer upozornil na to, že z dnešní doby se vytrácí duchovno, humanitní obory jsou upozaďovány, zatímco navrch získává technika. A právě před tím mimo jiné varoval i Březina ve svém díle. Je to proto, že humanitně zaměřené činnosti a ideály nepřinášejí lidem okamžitý zisk.
„Takoví lidé však zapomínají, že bez těchto ideálů mohou jednoho dne ztratit všechen nahromaděný majetek a že mohou být – tak jak to bývalo – prohlášeni za škůdce nebo velezrádce,“ vysvětlil s tím, že podobně smýšlel i Václav Havel, jehož esej Slovo o slově přímo reagovala na Březinovo dílo.
Na to navázal i starosta Jaroměřic nad Rokytnou Jaroslav Soukup, jenž prohlásil, že právě přenos básníkových slov do dnešní společnosti považuje za hlavní myšlenku, která je podstatou pohledu na Březinovu tvůrčí činnost.
„Mnoho se vytrácí,“ zamyslel se. „Kultivace lidí v oblasti duchovna, duchovních nadějí a duchovních požitků je přebíjena materialismem, technokratismem, mnohdy vzájemnou neúctou. Přejme si proto, aby slova, která Otakar Březina sděloval lidem ve své době, měla hodnotu i v době dnešní.“
Březina má v Jaroměřicích malé následníky
Sympozium na zámku bylo již určeno zejména odborníkům, přítomné ale potěšilo vystoupení dětí z jaroměřické Základní školy Otokara Březiny, v níž už 17 let připravují nejrůznější díla a sborníky věnované právě Březinovi. S jedním z nich se mohli hosté již v úvodu seznámit přímo, kdy si vyslechli báseň „Jak ruce pracují“ přímo v podání jejího malého autora Jana Veselého. Vtipná básnička odkazující na Březinovu sbírku „Ruce“ jasně dokázala, že jeden z největších našich básníků má ve městě, kde strávil podstatnou část svého života, zdatné pokračovatele.
Fotografie najdete zde.
Několik článků z dobových Lidových novin:
4. října 1925 – Karel Čapek o své návštěvě Otokara Březiny – strany 1 a 2
14. června 1928 – Návštěva prezidenta Masaryka na Moravě – strany 1, 2 a 3
26. března 1929 ráno – úmrtí Otokara Březiny – strany 1 a 2
26. března 1929 odpoledne – úmrtí Otokara Březiny – strana 1
27. března 1929 – Vítězslav Nezval: Smuteční hrana za Otokara Březinu a čtení jeho závěti – strany 1 a 3
28. března 1929 – Vzpomínky jaroměřických občanů na Otokara Březinu – strany 1 a 2
Autor: Milan Krčmář
Publikoval: -mk-