Vítězslav Nezval a Třebíč. V oblasti poetiky dvě téměř synonyma. Tvorbu jednoho z nejznámějších českých básníků všech dob naše město a náš kraj ovlivnily tak, že odkazy na ně najdeme v řadě Nezvalových básní. I to byl důvod, proč se u nás před více než třemi desítkami let pravidelně konal festival Nezvalova Třebíč. Bohužel, 70. a 80. léta minulého století té opravdové poezii, neřkuli poetismu, jehož byl Nezval zakladatelem, nepřála. Festival byl značně zpolitizovaný a orientoval se zejména na socialisticko-realistickou tvorbu.

Městská knihovna v Třebíči se však rozhodla festival, který naposledy proběhl před 30 lety, obnovit. A obnovit jej v duchu kulturně-historickém, s odkazem na to nejlepší, co nám Nezval, který se narodil před 115 lety, zanechal ze své předválečné tvorby, a přidat k tomu i další kulturní akce.

Tento den D se chystal dlouho. A tento den D nadešel právě dnes. Festival Nezvalova Třebíč byl dnes oficiálně obnoven a potrvá až do 2. dubna.

Začalo to básněmi v ulicích

Možná jste si i vy dnes při procházce městem všimli listů papíru visících na kandelábrech, položených na lavičkách, připíchnutých na větve stromů. I to byla součást Nezvalovy Třebíče. Takzvaný Guerilla Poetring byl určen každému, kdo se chtěl vyjádřit básní, překvapit jí – a zároveň potěšit její nálezce. Protože co může být zajímavějšího, než báseň, kterou nám věnuje kdosi neznámý? Co na tom, že některé básně nebyly tak úplně veselé, už jen jejich objevení člověka zahřálo na duši. Zkrátka tak trochu v seifertovském duchu: „Na tváři tichý žal, hluboký v srdci smích.“

První cena poputuje do Francie

Festival Nezvalova Třebíč však oficiálně začal až večer v městské knihovně. A je třeba říct, že to byl začátek opravdu na úrovni, protože se jej zúčastnila třeba eurokomisařka Věra Jourová, senátor František Bublan nebo třebíčský starosta Pavel Janata. Ti všichni si spolu s dalšími hosty nejprve vyslechli vystoupení souboru Cantus Slunko pod vedení Heleny Noskové, aby se vzápětí zaposlouchali do Nezvalových veršů v podání mladého recitátora Šimona Bendy.

Jednou z předzvěstí festivalu byla literární soutěž poezie, v níž se utkali mladí básníci a básnířky mezi 12 až 19 lety a od 20 let výše a jejíž výsledky byly také vyhlášeny na zahajovacím večeru. Celkem se do soutěže zapojilo přes osmdesát lidí z celé republiky. A vlastně nejen z republiky, protože vítězka starší kategorie, Tereza Klenorová, momentálně žije ve Francii. Na otázku, co člověka přivede k básnění, odpověděla držitelka první ceny také tak trochu poeticky.

„Na začátku 20. století poslal jeden mladý básník Rilkemu své verše, aby se zeptal, zda jsou tyto verše dostatečně dobré,“ zamyslela se Klenorová. „Rilke mu napsal několik dopisů, ve kterých mu vysvětloval, že kdyby onen mladý básník byl přesvědčen o tom, že jsou jeho verše dobré, neposílá je Rilkemu a Rilke k nim nemá co říct. Pro mě je třebíčská soutěž příležitost a samozřejmě za cenu děkuji. Myslím si ale, že je to pro mě teprve začátek.“

Básně nejen Terezy Klenorové, ale všech dalších účastníků zaujaly porotce natolik, že měli opravdu co dělat, aby vybrali ty úplně nejlepší a stanovili vítěze.

„Překvapila nás formálnost básní v této kategorii. Mnohé vypadaly, jako by je nenapsal amatérský básník, ale básník, který má na svém kontě již řadu básnických sbírek,“ vysvětlil Petr Kukal, předseda poroty a zároveň jeden z největších znalců Nezvalovy tvorby.

Také druhá kategorie, v níž soutěžili mladí básníci mezi 12 až 19 lety a jejímž vítězem se stal Jan Hoferek, porotce překvapila svou kvalitou.

„Všechna díla měla určitý esprit, tedy nadšení pro básnickou tvorbu,“ dodal Kukal.

Od Andrlové přes písničky až k horroru

Zahajovací večer měl na programu vystoupení i jedné tváře známé z televizní obrazovky. Některé z Nezvalových básní přednesla herečka Ivana Andrlová, průběžně střídána zpěvem mezzosopranistky Pavly Švestkové, kterou na housle doplnila Jitka Jiřičková a na klavír Vítězslav Podrazil.

Večer pokračoval opět vystoupením některých členů souboru Cantus Slunko, kteří si připravili několik muzikálových písní na motivy Nezvalova dramatu Manon Lescaut, na něž v podobném duchu navázal písničkář Hynek Kočí a chvíli po něm i mladá třebíčská kapela Chyť páva.

První den Nezvalovy Třebíče byl zakončen s pocitem lehkého mrazení v zádech. V hudebním salonku knihovny se totiž promítal surrealistický poetický horror Valerie a týden divů podle románu Vítězslava Nezvala. Jeden z nejoriginálnější českých snímků (koneckonců, kdo by se nebál tchořího upíra?), který v roce 1970 natočil režisér Jaromil Jireš, tak uzavřel první den obnovené Nezvalovy Třebíče.

Program pro příští dny najdete zde.

Autor: Milan Krčmář

Publikoval: -mk-

Fotogalerie